Kamenná Pálava

Svéráznou součástí jihomoravské krajiny jsou Pavlovské vrchy, součást chráněné krajinné oblasti Pálava, jež byla vyhlášena téměř před půlstoletím a je součástí biosférické rezervace Dolní Morava. Úzké, asi 10 km dlouhé, severojižně orientované pásmo skalnatých návrší – bradel – vystupuje jako bělostný ostrov z úvalu Dyje na prahu Karpat a České vysočiny.

Pavlovské vrchy vrcholí Děvínem (554 m), téměř 400 m nad hladinou Novomlýnské nádrže. Směrem k jihu se postupně snižují přes Oboru neboli Kotel (483 m), Stolovou či Tabulovou horu (459 m), Turold (385 m), Svatý kopeček (391 m) a Šibeniční vrch (238 m; obr. 1 a obr. 2). Podobný ráz má i pokračování na rakouském území s výrazným hradním vrchem Falkensteinem (415 m; obr. 9).

Mapa Pavlovských vrchů a jejich pokračování na rakouském území.

Snímek Jan Vítek

Pálavská bradla prošla složitým vývojem. Podle současných názorů [5] vznikla z původně jediné vápencové „kry“, která byla v průběhu třetihorního alpínského vrásnění vyčleněna z podloží a přemístěna do méně odolných usazených hornin v předpolí Karpat. Během těchto tektonických procesů bylo vápencové souvrství rozlámáno nebo jinak deformováno a jednotlivé „útržky“ jsou nynější bradla nebo jejich části. Místy je zřejmá i vrásová struktura, která vznikla dlouhodobým působením bočního tlaku. Mnohé partie jsou díky sklonu vrstev (převážně k jihovýchodu) výrazně asymetrické. Tyto kuesty se vyznačují příkrými skalami na čele vrstev a mírnějším týlním svahem, kopírujícím sklon vrstev. Kuestovou strukturu má převážná část Děvína (obr. 2 a 3), některé partie Obory, Stolové hory aj.

Na geologické stavbě Pavlovských vrchů se uplatňuje několik typů vápenců (v menší míře i dalších hornin), ale morfologicky nejvýraznější tvary včetně podzemního a povrchového krasu vznikly v masivních, případně lavicovitě zvrstvených nebo hlíznatých vápencích ernstbrunnského typu [2]. Nejznámějším krasovým útvarem je veřejnosti přístupná jeskyně Na Turoldu u Mikulova [1], objevená v polovině minulého století v někdejším kamenolomu. Na ni navazuje systém Liščí díry. Způsobem vzniku a geomorfologickou rozmanitostí jsou však pozoruhodné, ba dokonce unikátní, také některé zdejší povrchové tvary – například skalní výchozy (stěny, věže ap.), a zejména méně nápadné, ale takřka všudypřítomné škrapy.

Ústřední část Pavlovských vrchů ze Stolové hory. V popředí vpravo je Klentnická skála, uprostřed zřícenina Sirotčího hrádku, v pozadí Obora (vlevo) a Děvín, zcela vzadu vpravo Dívčí hrad.

Snímek Jan Vítek

Příkladem značné rozmanitosti reliéfu na jurských vápencích Pavlovských vrchů je zejména nejvyšší a nejrozsáhlejší vrch Děvín. Od severovýchodního výběžku se skalním seskupením Tři panny a zříceninou hradu Děvíčky prochází jeho severozápadním a západním svahem téměř 1,5 km dlouhá skalní stěna se dvěma odlišnými úseky. Severozápadní stěna je součástí příkrého svahu kuesty, která vznikla na čele skloněného vápencového souvrství. Spadá přímo od okrajové hrany vrcholové kóty, několika skalními stupni a výčnělky postupně klesá k jihozápadu a plynule se stáčí nad stěnu Soutěsky.