I uhlí bylo kdysi zelené

Všechno to začalo již před mnoha lety, když Karel Drábek uspořádal výstavu o karbonských zkamenělinách, z níž si autoři vypůjčili do podtitulu své knihy „Když uhlí bylo ještě zelené“. Tento neúnavný terénní paleontolog ještě dávno před sametovou revolucí organizoval dětské skupiny, ve kterých učil paleontologii. Navštěvoval je i hlavní autor publikace, o které bude dále řeč. V dobách, kdy těžba černého uhlí v Čechách spěla k svému závěru, se na české vědecké scéně objevila skupina odborníků, mnozí z nich ze skupiny Karla Drábka, která se na výzkum českého karbonu začala specializovat. Stanislav Opluštil byl jedním z jejích zakladatelů.

S. Opluštil, J. Zajíc, J. Svoboda: Pralesy a jezera mladších prvohor: Když uhlí bylo ještě zelené

Academia, Praha 2024, 444 s., ISBN: 978-80-7075-640-9

Důležitým impulzem výzkumu karbonu byly mohutné výkopy, které se rozhodl zorganizovat Josef Pšenička ze Západočeského muzea na pozemcích rodiny Šternberků (Sternbergů). Jejich prastrýc Kašpar Šternberk (Sternberg; 1761–1838) se karbonskou flórou proslavil a světová vědecká komunita ho dodnes uznává jako zakladatele vědecké paleobotaniky. Josef Pšenička po dohodě s majiteli zorganizoval u Radnic mohutné výkopy, které významným způsobem doplnily naše znalosti o pohřbeném karbonském pralese, jemuž se tehdy začalo říkat „Karbonské Pompeje“. Karbonská skupina si práci zorganizovala tak, aby svými výzkumy pokryla co možná kompletní složení karbonské flóry. Josef Pšenička zpracoval kapradiny, Jiří Bek a Jana Drábková pyly a spory, Zbyněk Šimůnek semenné kapradiny, kordaity a jehličnany, Milan Libertín přesličkovité. Postupně se začaly hromadit znalosti. Šťastnou náhodou se pak seznámili se začínajícím paleoartistou Jiřím Svobodou, který začal jejich představy vizualizovat formou výtečných paleontologických rekonstrukcí. Vůdčí osobností tohoto výzkumu však zůstal Stanislav Opluštil, který spojoval znalosti všech svou schopností formulovat hypotézy a nalézat pro ně řešení napříč vědeckými disciplínami. Jeho významnou předností je schopnost jednoduše vysvětlovat relativně komplikovaná témata, a to nejen ve vědeckých projektech a odborných publikacích, ale i v rámci svých přednášek na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde je profesorem.

Od prvního setkání skupiny, která si říkala „karbonská mafie“, uplynulo více než dvacet let. Vědecký výzkum i tvorba rekonstrukcí dospěly k svému závěru. Možná bych měl napsat vrcholu, protože ve vědě neexistují problémy vyřešené s konečnou platností. Bylo jasné, že zkoumané téma by bylo dobré zpřístupnit veřejnosti. K Stanislavu Opluštilovi a Jiřímu Svobodovi se přidal Jaroslav Zajíc, náš přední znalec prvohorních obratlovců. Trojice autorů se ujala nelehkého úkolu, jak své znalosti přetavit v ucelený knižní počin, zdokumentovat období karbonu a permu a zasadit je do evropského i světového kontextu.

Motorem, který hnal vpřed autorský triumvirát, byl malíř paleoartu Jiří Svoboda, inspirován publikací Ztracená moře uprostřed Evropy od Vojtěcha Turka, Radvana Horného a Rudolfa Prokopa s báječnými rekonstrukcemi od nedávno zemřelého malíře paleoartu Jana Sováka (1953–2025). On dal první impulz k sepsání knihy poskytnutím maleb svých precizních rekonstrukcí. Autory jistě k napsání knihy vedla i skutečnost, že stejně jako všechny dříve nabyté znalosti člověka – jak jednotlivce, tak lidstva – mohou i ty jejich rychle upadnout v zapomnění, protože každá znalost, pokud se nezaznamená, je do jisté míry pomíjivá. Okolnosti spojené s dolováním uhlí mezi takové znalosti jistě patří. Zachycení klíčových momentů souvisejících s výzkumem i těžbou uhlí je pak důležitým a namnoze jediným zdrojem informací pro současné i budoucí generace. Trojice autorů měla to štěstí, že se v průběhu jejich životů znalost uhelných pánví díky těžbě stále zdokonalovala, až dosáhla své dnešní celistvosti. Je velkým štěstím a skvělým počinem nakladatelství Academia, že se znalosti autorů rozhodla zúročit, a tak je zachovat pro budoucnost.

Dá se říct, že se autorům podařilo čtivým způsobem psát o mourem a dýmem čpícím období s erudicí, která zaujme širší veřejnost, ale své si může najít i relativně informovaný odborník. Množství kvalitních snímků dokumentující ty nejlépe zachované zkameněliny v nejlepším výběru, jaký mohou sbírky českých muzeí nabídnout, je kombinováno s detailními rekonstrukcemi karbonské a permské přírody od Jiřího Svobody. V knize je také množství barevných map, profilů a originálních schémat, dokreslujících představu o současné i minulé geografické a geologické situaci zkoumané oblasti. Kniha postupuje od jevů obecných, jako jsou Milankovićovy cykly, k detailům rekonstrukcí jednotlivých rostlin a poté celých rostlinných společenstev, sedimentačních pánví a jejich výplní a ve všech směrech pokrývá zadané téma. Není proto náhodou, že se nakladatel po dvou letech rozhodl vydat druhé, rozšířené vydání.

Text knihy je členěn do několika oddílů, kdy se na začátku čtenář seznámí s obdobím karbonu a permu v globálním měřítku. Pochopí paleogeografickou situaci a horotvorné procesy variského vrásnění (orogeneze), které v mnohém připomíná po něm následující a nám mnohem časově i vjemově bližší vrásnění alpinské. Autoři rozebírají cykličnost klimatu, způsobenou výstředností dráhy Země, odhalenou Milutinem Milankovićem (1879–1958), která významným způsobem ovlivňuje její klima. Kniha čtenáře provede klimatickým vývojem v mladších prvohorách, obdobím skleníkového efektu až po doby ledové. Připomene, jak během milionů let hladina světových moří kolísala až o stovky metrů kvůli tání a tvorbě ledovců. Čtenář si uvědomí, že klimatické cykly dob ledových nejsou jen projevem čtvrtohorní přírody, ale pojí se s vývojem planety od pradávna.

Popis života v knize začíná od rostlin, které jsou u nás nejčastějšími zkamenělinami pocházejícími z karbonu. Na příkladu ikonických stromových plavuní je uveden známý problém paleobotaniky, která ve fosilním záznamu téměř nikdy nenachází celé stromy otištěné v usazeninách, ale většinou jen jejich části, jež vzhledem k historickým i názvoslovným souvislostem nesou odlišná jména. V knize jsou popsány všechny důležité skupiny karbonských a permských rostlin dokumentované řadou zdařilých fotografií. Rekonstrukce rostlin jsou specialitou Jiřího Svobody, který je velmi pečlivým pozorovatelem a dokáže vykreslit karbonské rostliny do nejmenšího detailu.

Faunu precizně popsal Jaroslav Zajíc, který neopomněl zmínit světově proslulou faunu obratlovců z tzv. plynového uhlí, popsanou Antonínem Fričem (1832–1913). Nadmíru zajímavý je karbonský hmyz, který svých gigantických rozměrů dosahoval díky vysokému podílu kyslíku v tehdejší atmosféře Země. Neméně pozoruhodné jsou stopy po lezení i plavání živočichů, které stále vzbuzují otázky o jejich původcích.

Další část knihy autoři věnují na první pohled ne moc přitažlivé problematice jednotlivých pánví, jejich vzniku a paleogeografii. V popisech nezacházejících do detailu se autorům podařilo vystihnout příběhy spojené s historickou těžbou, dozvíme se příběh o švartnových náramcích, o tajemných šlépějích v bahně i k čemu se hodí ocet.

Rád bych ještě vyzdvihl kvalitu rekonstrukcí rostlin malíře Jiřího Svobody. Zálibu v malování si přinesl z rodiny, kde se tomuto umění věnoval otec i prastrýc. Na jeho rekonstrukcích je třeba ocenit až Mařákovsky přesnou reprodukci karbonské a permské krajiny včetně rekonstrukcí obojživelníků a plazů.