K podstatě řízku

Může průměrně zorientovaný mluvčí češtiny věřit, že kupříkladu sójový párek je masný výrobek, a pak být oklamán jeho sójovostí? Spory nad přípustností názvů jako fazolový burger, veganský řízek nebo tofu steak z prosince a ledna nakonec ukončil ministr zemědělství s tím, že seznam chráněných potravin se rozšiřovat nebude. Bez vášní se tedy můžeme podívat na jazykovou strukturu, která podobné spory umožnila.

Co si představíte, když se řekne řízek? Nejspíš plátek masa, dost možná v osmaženém trojobalu. Vídeňský řízek? Řekněme totéž, ale prý jedině z telecího masa. A teď pozor: houbový řízek? Běžná zkušenost s českým světem radí, že to nebude uříznutý (odtud řízek) kus masa, nýbrž houby. Ale jak to, když je to stejná konstrukce – jádrové podstatné jméno rozvité jménem přídavným?

Takové jmenné kombinace, ač stejného vzezření, jsou totiž dvojího typu. V prvním přídavné jméno jen upřesňuje druh toho, co pojmenovává podstatné jméno. Lněná košile je druh košile, funkcionalistická architektura je druh architektury, aplikovaná lingvistika je druh lingvistiky.

V druhém typu však nejde o druh pojmenovávané skutečnosti, nýbrž o „něco jako“ pojmenovávanou skutečnost. Zimní zahrada není druh zahrady, nýbrž něco jako zahrada – místnost s množstvím rostlin, tedy s náplní běžnou v zahradách. A zpátky k jídlu: květákový mozeček, jak víme, není malý mozek ani zadní část mozku s jakýmsi vztahem ke květáku, nýbrž něco jako moz(eč)ek – pojmenování metaforické.

Jenže i typ „něco jako x“ má limity. Analýza houbový řízek = „něco jako [masový] řízek“ předpokládá, že řízek sám je onen smažený trojobalený plátek masa. Tak se nejspíš ustálil v myslích většiny uživatelů češtiny, ale není to řízek jediný možný. První význam slova řízek je totiž podle (pravda, už dost starého) Slovníku spisovné češtiny ‚odříznutý kus‘ s příklady vyluhované řízky cukrovky a rozmnožování jiřin řízky. Plátek masa je význam druhý, pokrm z něj připravený je až třetí.

Kudy vede cesta z tohoto jazykového zmatku? Zaprvé přes jazykový obyčej. S víceslovnými výrazy i jejich reálnými protějšky se potkáváme a poznáváme jejich vztah. A zadruhé přes naši upřímnost. Netvařme se, že když u řízku, párku, burgeru nebo steaku uvidíme napsáno sójový, tofu, vege(tariánský), vegan(ský), rostlinný ap., budeme očekávat maso. Nelžeme si do jazykové kapsy.