Jest Mars obydlen?

1885: [...] V naší soustě sluneční vypadají Mars a Venuše tak, že možnost obyvatelů není vyloučena. [...] Nejpamátnější ale zároveň dosud nejzáhadnější jsou na povrchu Marsa průplavy, jež objevil též Schiaparelli. Jsou 1000—5000 km dlouhé a více než 100 m široké, skoro přímočaré a spojují vždy dvě moře, není ani jediného případu, kde by čára taková končila uprostřed pevniny. Nedosti na tom. V jistých dobách průplavy tyto (nazýváme je tak dle Schiaparelliho, aniž bychom vlastně věděli, co to je), se rozpolťují čili rozdvojují a zdá se, že souvisí to s počasími ročními. Něco podobného v geografii zemské nenalézáme. O podstatě a významu těchto čar neodvážil se Schiaparelli pronésti mínění, jiní však méně zdrženlivější tvrdí, že nelze ubrániti se dojmu, že tyto tak pravidelné útvary jsou výsledkem práce bytostí lidských; těžko prý je představiti si, že by příroda sama mohla vytvořiti tyto přímé čáry, jež zdají se míti účel, aby spojovaly mezi sebou všechny končiny na oběžnici této; ač namítnouti lze, že v přírodě setkáváme se dosti často s překvapující pravidelností, která přece od rukou lidských nepochází. Jiná námitka proti náhledu, že čáry ony jsou průplavy, jest tato: k čemu asi sloužiti mají průplavy, jichž šíře obnáší více jak 100 km?

Netřeba dokládati, že vše, co o těchto domnělých průplavech se mluví, spočívá dosud na domyslu. Jedno však ještě uvedeme o těchto podivných útvarech. Jak Maunder, pozorovatel v Greenwichu, uvádí, zdá se mu, že útvary ty místo své mění; také jsou někdy viditelny, jindy neviditelny. Vyslovuje náhled, že průplavy ony jsou hranice míst více neb méně potopených. [...]