Geografický přístup jako cesta k pochopení našeho světa

Máme mnoho dat. Po desetiletích digitalizace nejrůznějších archivů a přímého sběru digitálních údajů máme dat snad až příliš mnoho. Jejich objem v posledních letech navíc závratně stoupá. Začíná být problém nalézt správné informace a poskytnout je lidem, kteří je právě potřebují. Ještě obtížnější je zjistit, které informace by dotyční „měli“ potřebovat. Řada odborníků je přesvědčena, že na otázku „co s tím?“ může poskytnout účinné odpovědi geografický přístup.

Touto metodo u se snažíme propojit různá data prostřednictvím jejich polohy. Geografický přístup vychází z předpokladu, že blízké věci se ovlivňují více než ty vzdálené a že zkoumáním vztahů dvou jevů v prostoru můžeme nalézt nové souvislosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že dané jevy stačí prostě jen zobrazit v mapě. Ve skutečnosti nejde jen o pouhé vykreslení; je potřeba vyřešit řadu technických detailů. S tím pomáhají nástroje zvané geografické informační systémy (GIS). Jejich prostřednictvím můžeme vytvořit mapu z nejrůznějších typů dat. Obvykle začneme s nějakým podkladem, terénem či leteckým snímkem, a přidáme další vrstvy – cokoliv od silnic přes výšky budov, migrační koridory zvěře až po záplavové zóny či sociodemografická data o nezaměstnanosti. Výsledná mapa nám může ukázat, zda mezi vrstvami existují nějaké vztahy či skryté zákonitosti.

Ukázka mapy z dronu, kterou hasičipoužívali při zásahu v ČeskosaskémŠvýcarsku.

Praha mezi příběhy z celého světa

Jedním z těch, kdo věří v sílu geografického přístupu, je David Yarnold, bývalý ředitel National Audubon Society, jedné z největších amerických neziskových organizací, která se zabývá ochranou ptáků a jejich životního prostředí. GIS mu pomohl tuto organizaci, která byla v době jeho příchodu rozdrobená, sjednotit. Yarnold si posléze začal všímat i dalších projektů, ve kterých hraje GIS významnou roli, a zpracoval je do knihy The Geography of Hope.

Kniha je především o GIS, ale zmínky o technologii samotné v ní téměř nenajdeme. GIS je zde vnímán jako nástroj, který umožňuje identifikovat problémy, hledat jejich řešení a pomáhat lidem či okolní přírodě. Autor nezapře svou původní profesi novináře a schopnosti držitele Pulitzerovy ceny. Kapitoly v knize jsou poutavé reportáže, vytvořené na základě rozhovorů a všímavých postřehů. Hned první z nich je věnovaná Praze, v níž autor navštívil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), organizaci, která sbírá, vytváří a veřejně publikuje přesná data o Praze. Plánování dalšího vývoje města zde probíhá na principech geografického přístupu – rozhoduje se na základě dat.

David Yarnold to vnímá jako jednu z důležitých vlastností GIS. Výsledky, které geografický přístup přináší, jsou založeny na objektivních datech a nejsou ovlivněny krátkodobými politickými cíli. GIS proto označuje jako technologii, která pomáhá demokratizovat společnost, mimo jiné díky možnosti publikovat informace prostřednictvím srozumitelných webových map a portálů (na pražském geoportálu je k dispozici mnoho dat pod otevřenou licencí). Umožňuje také informace od veřejnosti získávat. Například proces připomínkování územního plánu je díky technologii GIS mnohem přístupnější. Dřívější, převážně písemnou komunikaci s městským úřadem nahrazují v současnosti webové aplikace, jejichž prostřednictvím se může vyjádřit téměř každý.

David Yarnold : The Geography of Hope. Real-Life Stories of Optimists Mapping a Better World

Esri Press, 2024, 252 s., ISBN 9781589487413

Další reportáž nás zavede do města v Kalifornii, kde GIS pomohl upravit volební okrsky tak, aby lépe vystihovaly rasové rozložení obyvatel. Dosavadní stav totiž silně favorizoval bělochy vůči hispáncům, ačkoliv skutečný poměr počtu obyvatel byl téměř vyrovnaný. Třetí příběh přiblíží činnost organizací, které po ukončení vojenských konfliktů pomáhají s odminováním území na Balkáně, na Blízkém východě nebo v Africe. Další kapitoly se věnují boji s epidemií eboly, ochraně afrických národních parků a dalším, neméně zajímavým příběhům.

Technologie pro lepší komunikaci

Jednou z hlavních myšlenek geografického přístupu je vytvořit prostředí, v němž lze přistupovat k co největšímu množství informací z nejrůznějších zdrojů a využívat je jednotnými nástroji. Používat data standardizovaná, u kterých nezáleží na tom, kdo je publikuje nebo jakou technologií byla vytvořena. Usnadněním přístupu k datům a odstraněním technologických překážek pak můžeme více energie věnovat samotné práci s daty.

Pozorný čtenář už asi tuší, že kolem principů geografického přístupu lze postavit samostatnou vědní disciplínu – geoinformatiku. Té se v Česku věnuje mnoho lidí z nejrůznějších oblastí a oborů, a jestli se David Yarnold někdy rozhodne napsat druhý díl své knihy, bude mít u nás stále dost inspirace.

Největším národním setkáním geoinformatiků je Konference GIS Esri v ČR, kde se letos sešlo více než tisíc nadšenců do této technologie. Úvodní blok přinesl velmi zajímavé přednášky – v jedné z nich Jan Brothánek z Generálního ředitelství Hasičských záchranných sborů ČR ukázal, jak hasiči vytvářejí pomocí dronů 3D mapu místa zásahu (jakousi obdobu Google StreetView), kterou mohou používat všechny nasazené jednotky. Hasičtí specialisté jsou schopni v krátkém čase vytvořit model oblasti, publikovat ho pro ostatní jednotky a poté jej novými snímky průběžně aktualizovat. Podrobné virtuální 3D prostředí velmi pomohlo například při hašení požáru v NP Českosaské Švýcarsko nebo při zneškodňování letecké bomby v areálu chemičky Orlen Unipetrol v Litvínově.

O tom, jak důležité je mít přehled o území, vyprávěl ve své přednášce také Václav Žid, zástupce ředitele Vojenského zpravodajství. Česká republika je v oblasti dálkového průzkumu Země (čili družicového snímkování) jednou z předních zemí NATO a právě tomu, co znamená vesmír pro národní bezpečnost, se Václav Žid věnoval nejvíce.

Na pražském geoportálu jek dispozici řada volně stažitelných dat, mezi kterými lze nalézt různé zajímavosti, například trasy a zastavení naučných stezek.

Vojenské zpravodajství ale pomáhá také v civilním sektoru, naposledy při zářijových povodních. O nich hovořil ředitel ČHMÚ Mark Rieder, který zdůraznil, jak důležitá byla v tomto případě hladká komunikace mezi ČHMÚ, vládou ČR, vodohospodáři a dalšími organizacemi. Oproti jiným velkým povodním, které Česko v minulých desetiletích zasáhly, byla letos koordinace státu, meteorologů a záchranných složek na velmi vysoké úrovni, což pomohlo minimalizovat škody.

S aktuálně připravovanou Národní informační platformou pro sdílení informací (NIPS), o které hovořil Petr Šnajdárek, ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany, by se úroveň takové spolupráce měla ještě zlepšit. NIPS bude využívat data z různých vojenských i civilních systémů včasného varování, které spravují jednotlivé resorty, úřady, záchranné složky a mnoho dalších organizací. Ani tato platforma se bez GIS neobejde.

Přečtěte a poslechněte si víc

Knihu Davida Yarnolda The Geography of Hope vydalo nakladatelství Esri Press. Přednášky z Konference GIS Esri v ČR si můžete přehrát ze záznamu na Y ouTube. Jejich seznam naleznete na stránce www.arcdata.cz/konference.