Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2025/1

Téma měsíce:

Exploze

Obálka čísla

Tak já moc díky

 |  6. 1. 2025
 |  Vesmír 104, 68, 2025/1

„Dobrá. Tak já moc díky, že jsme o tom mohli společně mluvit.“ Takhle zakončil zkušený moderátor jeden letošní díl podcastu veřejnoprávního rozhlasu. Je to vlídné, zdvořilé…, ale nemá tam být děkuju?

Podcast je mluvený, jen zčásti připravený formát, ostatní parametry žánru ale nejspíš hrají ve prospěch očekávání tvaru děkuju, ne-li dokonce děkuji. Jenže v neformálnějších textech je konstrukce já díky docela častá. Testovat se to dá korpusově: V souborech textů široce veřejných (v knihách nebo v tištěné i online žurnalistice) ji prakticky nenajdeme, není kupodivu ani v korpusech mluvených projevů, ale v korpusu ONLINE v1, kde jsou i příspěvky ze sociálních sítí, webových diskusí a fór, se vyskytuje v poměru 1 : 5 vůči konkurenčnímu já děkuju (s tvarem děkuji bychom tam moc nepochodili). To v jazyce vůbec není málo.

Co se to vlastně děje, že člověk místo očekávatelného slovesa použije něco jiného? Nic úplně nevídaného – třeba v poněkud vykonstruované větě pro učebnice češtiny kámen žbluňk do rybníka je přísudkem citoslovce, přestože by tam mohl být slovesný tvar žbluňk(nu)l. Můžeme v tom vidět výpustku hypotetické kompletnější formulace kámen udělal žbluňk… Podobně se obyčejně neříká vyjadřuji dík za to, že…, ale jen dík, žes to zařídil. Výpovědi dík(y)děkuju fungují v komunikaci velmi podobně (dík mocděkuju moc, fakt díkyfakt děkuju).

Pouhé dík(y) je tedy vcelku obyčejné, zajímavější to začne být, až když řekneme „celou větou“ já díky. Takové užití (stejně jako já děkuju) dává smysl nejspíš jako kontrastní, s důrazem na , tedy jako signál, že jsem to já, kdo je za něco vděčný. Není divu, v češtině podmět vyjádřený osobním zájmenem běžně vypouštíme (např. základní jmenuju se Ondřej vs. příznakové já se jmenuju Ondřej).

Zajímavé na tom je, že výpověď citovaná na začátku kontrastní nebyla. Nepředcházelo jí žádné děkování, které by se v reakci trumfovalo, jen odpověď na poslední položenou otázku. A přesto to na mě působilo úplně přirozeně a nepozastavil bych se nad tím, kdybych nebyl profesně zvyklý být vnímavý k jazyku a interakci. Moje závěrečné doporučení je ostatně právě takové: Zkoušejte si všímat, co, jak a proč lidé říkají. A zkuste k tomu hned nezaujímat hodnoticí postoj, jen pozorovat a interpretovat funkce a prostředky. Za tuhle radu není třeba děkovat; to já díky.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

Ondřej Dufek

PhDr. Ondřej Dufek, Ph.D., (*1986) vystudoval žurnalistiku, mediální studia a bohemistiku. Pracuje jako koordinátor komunikace na Filozofické fakultě UK, předtím dlouhá léta působil v Ústavu pro jazyk český AV ČR včetně jeho jazykové poradny. Zabývá se sociolingvistikou a analýzou diskurzu s využitím jazykových korpusů; zajímá ho, jak se k jazyku vztahují jeho uživatelé a co se jazykem dělá ve společnosti. Je tichým společníkem twitterového účtu @lingvojazyce. Oceňuje architekturu a pivo.

Doporučujeme

Exploze, které tvoří

Exploze, které tvoří uzamčeno

Supernovy vytvářejí v mezihvězdném prostředí bubliny. V hustých stěnách bublin vznikají hvězdy. A to, co začalo výbuchem, končí hvězdou.
Mrtví termiti odpovídají na evoluční otázky

Mrtví termiti odpovídají na evoluční otázky uzamčeno

Aleš Buček, Jakub Prokop  |  6. 1. 2025
Termiti představují odhadem čtvrtinu globální biomasy suchozemských členovců. Naší snahou je pochopit, jak dosáhli ekologického úspěchu, jak se...
Objev země Františka Josefa

Objev země Františka Josefa

Zdeněk Lyčka  |  6. 1. 2025
Soukromá rakousko-uherská polární výprava v letech 1872–1874 nedosáhla zamýšleného cíle, jímž bylo proplout Severní mořskou cestou a případně...