ELVA
Udržet vajíčko způsobilé k tvorbě životaschopných embryí není úplně snadný úkol. Nedávno publikovaná práce popisuje nový mechanismus, kterým se vajíčka savců zbavují toxických proteinových agregátů [1].
Oocyty, samičí pohlavní buňky, vznikají již během vývoje plodu a přežívají často i desítky let, než se přemění na zralé vajíčko. V reakci na hormony v pubertě vstupují do růstové fáze a hromadí obrovské množství proteinů a molekul RNA, aby nakonec dosáhly své plné velikosti. V závěrečných fázích oogeneze se stávají transkripčně neaktivními a striktně závisejí na regulované translaci a proteostázi. Proteinová homeostáze neboli proteostáze zahrnuje syntézu, správné sbalení a degradaci bílkovin a je pro dlouhověké buňky zásadní, protože neschopnost odstranit špatně složené nebo poškozené bílkoviny pro ně má fatální důsledky, jako je hromadění vysoce toxických proteinových agregátů. Kromě oocytů se to týká např. také neuronů.
Somatické buňky se s agregáty obvykle vypořádávají degradací převážně autofagicko- lyzozomální cestou, nebo se mohou rozdělit. Tím agregáty buď naředí, nebo je soustředí jen do jedné z dceřiných buněk. Oocyty se podobně jako neurony nedělí a jsou dlouhověké, takže nemohou toxické agregáty ředit dělením. Degradace je energeticky náročná a oocyty mají až do svého oplodnění z dobrých důvodů sníženou metabolickou aktivitu. Vedlejší produkty metabolismu by totiž mohly poškodit DNA a ohrozit budoucí reprodukční úspěch. Proto jsou oocyty na účinky nesprávně složených anebo poškozených proteinů obzvláště citlivé.