Mládí vpřed, nebo stranou?

To jsem se vás chtěl zeptat: čtete ve Vesmíru medailonky autorů? Pokud ne, až dolistujete na s. 522, udělejte prosím výjimku. Tereza Šustrová, první autorka článku o nanoluciferáze, je ročník 2004. Letos maturovala. A kromě autorství článku ve Vesmíru už má na kontě i publikaci v Nature Communications.¹⁾ Loni se svým výzkumem vyhrála v kategorii molekulární biologie Středoškolskou odbornou činnost (SOČ), letos ji ocenila Učená společnost ČR a nejnověji se může pyšnit titulem Středoškolák roku 2024. Myslím, že o ní ještě uslyšíme.

Co nám úspěch brněnské gymnazistky říká? Že už na střední škole si lze sáhnout na velkou vědu. A nejen sáhnout; aktivně přispět k jejímu rozvoji. A že podporovat talentované středoškoláky má smysl. Čím více talentů podchytíme a čím dříve se jim začneme věnovat a vytvoříme jim podmínky, v nichž mohou svůj talent rozvíjet, tím lépe – pro ně, pro vědu, pro společnost.

SOČ i soutěž Středoškolák roku mají štěstí, že v názvu nemají slovo „olympiáda“. Jinak by čelily stejným potížím jako vědomostní olympiády, na které „zaklekl“ Český olympijský výbor (ČOV). Co na tom, že jejich organizátoři už desítky let bez nároku na odměnu věnují svůj volný čas právě rozvoji vědeckých talentů? Že absolventy olympiád nelze přehlédnout coby výrazné osobnosti ve vědeckých ústavech, na vysokých školách, ve státní správě i v soukromé sféře a že na zkušenosti získané díky těmto soutěžím nedají dopustit? ČOV se ohání zákonem č. 60/2000 Sb. o ochraně olympijských symbolik, který ho opravňuje povolit (či nepovolit) „užívání olympijských symbolik pro obchodní, reklamní nebo jiné obdobné účely“. Olympiády jsou sice akce výsostně nekomerční, ale mají komerční partnery, kteří ze spojení s olympijskou symbolikou mají podle názoru ČOV neoprávněný prospěch.

Kresba Jiří Slíva

Nechme stranou malichernost a krátkozrakost počínání ČOV i skutečnost, že slova „olympiáda“ a „olympijský“ se do zákona dostala až s pozměňovacím návrhem, jehož přijetí v lednu 2000 ve sněmovně obhajoval Augustin Bubník, v té době poslanec ODS, slovy: „My víme o tom, že jsou různé šachové olympiády, dětské olympiády, různé olympiády a olympijské jméno se používá všude. […] Olympijský výbor určitě nebude nikdy žádat od žádné organizace, jestliže použije a dá jméno ‚olympijský‘ do svého vínku a bude ho propagovat.“²⁾ Podstatné je, proč vlastně olympiády ony komerční partnery potřebují. Inu, protože ministerstvo školství tyto soutěže přestalo před několika lety oficiálně vyhlašovat, omezilo jejich financování a pořadatelé musí chybějící prostředky zajistit jinak. MŠMT zároveň podlehlo tlaku ČOV a dodržováním zákona podmínilo čerpání ministerské podpory. Na dodržování zákona jistě není nic špatného, ale při vědomí toho, jak přísně ČOV zákon interpretuje, dalo ministerstvo touto explicitní zmínkou organizátorům nůž na krk: přejmenujete se, nebo riskujete, že zůstanete bez státní podpory.

V létě o problému napsala média a na ČOV i na ministerstvo se začala sypat kritika ze všech stran. S důraznou podporou studentských olympiád přišla Česká konference rektorů i Učená společnost ČR, pobouřeně reagovala i širší veřejnost. Jednota českých matematiků a fyziků, která vyhlašuje matematickou a fyzikální olympiádu, dala v otevřeném dopise ministru školství najevo, že se Českým olympijským výborem (a zprostředkovaně i MŠMT) nenechá vydírat: „JČMF považuje své olympiády za nekomerční aktivity a necítí potřebu žádat ČOV o písemné zmocnění k užívání olympijských symbolik.“

V polovině srpna, kdy tyto řádky píšu, to vypadá, že by se situace mohla uklidnit. Přinejmenším náměstek ministra školství Jiří Nantl dal najevo, že se mu přístup ČOV nelíbí a bude s ním jednat. Za olympiády se postavil i nový ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek. Snad se tedy letní kauza přežene stejně rychle jako letní bouřka, ČOV přestane olympiádám házet klacky pod nohy a MŠMT si uvědomí, že ve svém názvu má vedle tělovýchovy i školství a mládež.