Zelené slunce

1884: Zjev zeleného slunce náleží k největším vzácnostem. Od r. 1831., kdy modré slunce bylo pozorováno v Evropě a sev. Americe, neshledáno podobného výjevu. Teprve nedávno došly obšírnější zprávy o podobném zjevu, pozorovaném na některých místech tropického pásma po známém velkém výbuchu na Jávě, s nímž se zjev ten též uvádí ve spojení. Tak na Ceylonu pozorován byl pamětihodný výjev ten v době od 9.—12. září. Slunce vystupující bylo sytě zelené; dalším postupem měnila se barva ta v krásně modrou, jako jest plamen hořící síry. V zenitu měnila se barva mezi sinomodrou a zelenavou až i sytě modrou. Kotouč slunečný měl při tom obrys zcela určitý bez patrných paprskův, vydávaje v pravé poledne světlo siné jako luna za noci. Při zapadání měnily se barvy podobně jako při východu. V Ongole v Indii pozorován tento výjev po dva týdny v téže době. Tak i v Sundají v době od 9. září do 15. Pozorovatel tohoto místa (C. M. Smith) udává, že 9. září před západem objevilo se slunce jako stříbrobílý, bezpaprskový kotouč, jehož barva měnila se do zelena. Dne 10. září mělo slunce vycházející tutéž podobu, ale během jediné čtvrthodiny nabylo barvy jako hrách zelené. Dne 11. totéž se opakovalo. Pamětihodno jest, že po západu jeho objevily se i hvězdy i luna tolikéž sytě zelenými. — Nejpozději a to teprve v lednu pozorován byl podobný výjev dle Bulletin de Ia Société scientifique d‘ Argentan v Argentanu. 7. ledna před západem svým vypadalo slunce jako sytě zelený, bezpaprskový kotouč, který před samým klesnutím pod horizont nabyl barvy sinomodré. Dne 9. ledna krátce po západu byla obloha západní krásně růžová, kteráž barva změnila se brzo v krvavě červenou. Výjevy tyto opakovaly se denně do 13. ledna. I zde bylo pozorováno, že po západě byla i vyšlá luna a hvězdy sytě zeleny, i mraky poblíž luny měly neobyčejnou zelenou barvu, která objevila se i na bílém papíru, paprskům luny vystaveném. Vzhledem k tomu, že výjevy tak příbuzné pozorovány byly po zemětřesení na Jávě bezprostředně, v posledním však případě teprve po dlouhé době, nezdá se býti správno uváděti příčinu výjevů těch ve spojení s tímto zemětřesením i nutno hledati původ jich asi jinde.

Kf.

(Vesmír 13, 167, 1884/14)

2024: Zpráva z roku 1884¹⁾ hovoří o pozorování zeleného a modrého vzhledu slunečního kotouče v letech 1831 a 1883. Neobvyklé zabarvení bylo zjevně spatřeno několik dní po sobě, tedy nemohlo jít o epizodické zelené nebo modré záblesky, které se objevují při východu nebo západu Slunce. Od té doby byla podobná pozorování popsána vícekrát a vždy měla spojitost s událostmi, které vyvrhly do atmosféry množství aerosolů – s výbuchy sopek nebo masivními lesními požáry. Ve stejné době je poznamenáván modrý nebo zelený vzhled nejen Slunce, ale i Měsíce, a dokonce i hvězd na noční obloze. Z této koincidence bylo jasné, že za neobvyklý vzhled slunečního kotouče musí být zodpovědné právě neobvyklé částice v atmosféře. V roce 2020 vyšel seriózní článek²⁾ zabývající se tímto fenoménem moderními metodami. Interakce záření s látkou je složitá a její výzkum si bez numerických výpočtů nelze představit. Autoři si povšimli, že pevné aerosoly sopečného výbuchu nebo z hoření biomasy mají podobné rozptylové vlastnosti, zejména pak velikost, která je srovnatelná s vlnovou délkou záření viditelného světla. Na rozdíl od rozptylu na plynech, kdy jsou částice mnohem menší než vlnová délka záření: V tomto klasickém případě se nejvíce „ztrácí“ modrá barva a nejsnáze proniká ta červená, míra rozptylu klesá s vlnovou délkou. Proto je ve dne obloha modrá a Slunce při obzoru načervenalé. Velké částice však mají jinou charakteristiku, a aby Slunce mohlo mít modrý nebo zelený vzhled, musela by míra rozptylu růst s vlnovou délkou. Výpočet ukazuje, že částice o velikosti kolem 500 nm v poměrně velké vrstvě (takové, že vede k celkové „ztrátě“ téměř poloviny světla) skutečně mohou propustnost atmosféry ovlivnit tak, že Slunce nabude zeleného, modrého, nebo dokonce až indigového odstínu. Potřeba velké optické hloubky je konzistentní s pozorováními, která kromě barvy poznamenávají, že sluneční svit byl výrazně zeslaben i na zdánlivě bezmračné obloze.