Kudy voda (ne)teče

Občas se ještě setkáváme s názorem, že pro vstřebávání vody do těla je u člověka rozhodující tlusté střevo. To je omyl.

Pohyb vody v trávicím traktu je dost složitý. Jednoduše: když je potrava hustá, musí se zředit, když je řídká, musí se voda vstřebat do těla. Trávicí trakt obousměrně transportuje velké množství tekutin, druhé největší množství po ledvinách, což je klíčové pro udržení rovnováhy.

Po jídle i napití se cirkulace tekutin v gastrointestinálním traktu probouzí. Voda se do tráveniny vylučuje v horní části traktu pro dosažení osmotické rovnováhy a následně se vstřebává spolu s živinami. Pochází částečně z potravy (asi 2 litry/den) a částečně ze sekrece trávicích šťáv do žaludku a do střevní trubice (asi 7 l/den). Těchto devět litrů je téměř úplně vstřebáno zpět, přičemž v průměru 84 % z toho vstřebá tenké střevo a jen asi 16 % tlusté střevo. Maximální absorpční kapacita pro celé lidské střevo se však může zvýšit až na 12–20 l/den, zvláště při namáhavé práci v horkém prostředí. I proto kdysi dostávali angličtí hutníci při 12–14hodinové práci denně zdarma až čtyři litry lehkého piva. Stolicí se u zdravého jedince vylučuje jen asi desetina litru. Tento obousměrný pohyb tekutin je regulován neurotransmitery, hormony a dalšími faktory (citace jsou v [1]).

Model akvaporinu v buněčné membráně s procházejícími molekulami vody.

Ilustrace Profimedia

Vodní rovnováha se nejčastěji porušuje při průjmu. Sekrece tekutin do střeva, poháněná především sekrecí Cl^- (např. při choleře), převáží nad absorpčními možnostmi, což vede ke zvýšené ztrátě vody stolicí. Sekreční průjmy vyvolávají patogenní bakterie a viry, alergeny, narušená tvorba žluči a žlučových kyselin, nebo jde o vedlejší účinek některých léků. [2]

Připomeňme, že i když je molekula H₂O drobounká, nemůže sama rychle procházet lipidovými buněčnými membránami. Je totiž polární. Není proto divu, že se u rostlin i živočichů nalezly speciální kanálky pro vodu, akvaporiny, zajišťující v některých epitelech, hlavně v ledvinách a v trávicí soustavě, rychlý prostup nejen vody, ale v menší míře např. i glycinu, uhličitanů nebo amoniaku.