Ekonomie obnovy?

Po několika letech příprav a projednávání se Česko s ostatními evropskými státy v polovině června domluvilo na nové unijní legislativě o obnově přírody. Bude plošně podporovat biodiverzitu v běžných produkčních krajinách: mezi poli a loukami, v hospodářských lesích, městech nebo podél řek.

Schválená pravidla slouží jako rámec a jsou poměrně jednoduchá. EU se shodla na tom, jaké přírodní fenomény hodláme konkrétně obnovovat (například opylující hmyz nebo rašeliniště). Pro některé položky je domluven také přibližný rozsah. Každý stát má nyní nachystat národní plán, ve kterém si promyslí, jakých výsledků konkrétně chce dosáhnout a jak bude postupovat.

Největší díl práce – a reálná rozhodnutí o tom, kolik přírody vznikne, jaké, kde a jak – proto teprve začíná. Ministerstvo životního prostředí už nastartovalo silnou sestavu pracovních skupin a podle zákulisních drbů Česko patří ke státům, které s přípravami pokročily nejdál.

Nejtěžší bude poslední otázka: A jak? Přírodovědci mají po dekádách výzkumu a praktického ověřování slušnou představu, jaká opatření musíme udělat, aby se např. vracely běžnější druhy polních ptáků. Ale jak dosáhnout, aby se tato opatření mohla stát (a stala) rutinní součástí zemědělského provozu? Kreativní řešení jsou úkol hlavně pro ekonomy, designéry veřejné politiky a příbuzné obory. Desítky let se rozvíjí ekologie obnovy.

Hodila by se také ekonomie obnovy? Když musíme snížit emise, zástavbu orné půdy nebo dejme tomu odlesňování v tropech, často stačí trhy motivovat, aby posouvaly nějaký poměrně přehledný parametr – například daní z každé tuny vypuštěného znečištění. Biodiverzita mívá mnohem komplexnější nároky. Proto vyžaduje i složitější a neortodoxnější intervence.

Česká environmentální politika si navykla, že pokud řeší problém, vytvoří dotační program. Obnova přírody bude určitě z velké části stát na veřejném financování. A ledaskdy opravdu postačí banální dotace. Nicméně bylo by užitečné navrhnout a otestovat také inovativnější mechanismy. Máme přitom výhodu 26 sparingpartnerů. Každý stát EU bude ve stejnou dobu chystat úplně totéž (a na hodně podobném programu pracují také Britové), takže můžeme uvažování, řešení a výsledky sdílet se svými sousedy a sousedy svých sousedů.