fldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026b
i

Aktuální číslo:

2026/2

Téma měsíce:

Prvky vzácných zemin

Obálka čísla

Když chapadla myslí, lidské chápání bledne

 |  6. 5. 2024
 |  Vesmír 103, 312, 2024/5

Lidé o sobě rádi prohlašují, že jsou nejinteligentnějším druhem na Zemi. Inteligenci však neumíme spolehlivě vymezit a bezproblémově porovnávat ani mezi různými lidskými skupinami, natož mezi vzdálenými evolučními liniemi. Přesto panuje přesvědčení, že se kvalitě našich „myslí“ přibližují pouze někteří savci a ptáci. Jak ale potom chápat hlavonožce, jejichž rozvinuté poznávací, rozhodovací a vyjadřovací schopnosti v nás vzbuzují údiv? Na tuto otázku hledá odpověď americko-australský filozof biologie Peter Godfrey-Smith v knize Jiné mysli.

Začněme zeširoka, a to výpravou k fiktivní planetě obíhající v soustavě dvou sluncí – Solaris Stanislawa Lema. Ta se vymyká běžnému lidskému chápání. Nejenže ji pokrývá živý oceán aktivně udržující planetu na stabilní oběžné dráze. Tento rosolovitý útvar také produkuje – někdy dokonce v reakci na své okolí – různé objekty a další zajímavé jevy. Například symetriády, rafinované prostorové struktury vyjadřující matematické zákonitosti, u kterých ale spolu s hrdinou románu tápeme, zda jde o pokusy komunikovat, projevy vnitřní aktivity (myšlení?) Solaris, nebo vedlejší důsledek úplně jiných dějů. Ještě podivnější jsou mimoidy, struktury, které v různých tvůrčích variacích napodobují blízké či vzdálenější objekty. Jaký je účel těchto i dalších podivných jevů odehrávajících se na povrchu Solaris, nevíme. Jakékoli analogie se světem lidí a lidských technologií totiž vyznívají do prázdna.

Hlavonožci představují podobnou záhadu, jen jaksi naléhavější. Nejsou totiž fiktivní, ale v našich mořích skutečně plavou. Z měřítek běžných pro ostatní měkkýše příliš nevystupují loděnky, které připomínají amonoidní hlavonožce pravěkých moří. Pravý opak platí pro zástupce dvoužábrých, tedy skupiny nahých aktivních dravců, do níž vedle chobotnic spadají ještě vampýrovky, sépie a krakatice. Tito „bezobratlí“ v řadě testů i prostých pozorování vykazují dobrou schopnost učení i řešení problémů, skvělou paměť, flexibilitu chování, estetické preference a další znaky spojované s inteligencí včetně rychlého nástupu nudy.

Nyní vidíte 26 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Jan Toman

Mgr. Jan Toman, Ph.D., (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde působí na katedře filosofie a dějin přírodních věd. Zaměřuje se především na makroevoluční jevy, ale svými zájmy se dotýká i řady hraničních oborů včetně astrobiologie. Ve všech oborech svého zájmu se věnuje také popularizaci, je členem redakční rady Vesmíru.
Toman Jan

Doporučujeme

Vítěz bere vše

Vítěz bere vše uzamčeno

Marek Janáč  |  25. 2. 2026
„Pokud by k nějaké kombinaci prudkého rozvoje schopností systémů umělé inteligence a průmyslu došlo kupříkladu jen v Číně, dostal by se zbytek...
Od kuriozit k Nobelově ceně

Od kuriozit k Nobelově ceně uzamčeno

Jan Demel  |  25. 2. 2026
O existenci porézních materiálů nemá většina lidí velké povědomí, ačkoliv je všichni běžně používáme – například pytlíček se silikagelem v krabici...
O slepici a vejci polární půdy

O slepici a vejci polární půdy uzamčeno

Miloslav Devetter  |  24. 2. 2026
Polární krajina je nahá. Jen místy je cudně přikryta chomáči nízké vegetace a na kopcích s bílými čepicemi ledovců. Je impozantní, je vyzývavá, je...