Tři pokusy o přistání na Měsíci. Dva úspěšné

Zájem o Měsíc roste. Jasným důkazem jsou první dva kalendářní měsíce roku 2024, kdy na jeho povrchu měly přistát hned tři mise – jedna japonská a dvě od amerických soukromých firem. Tyto výpravy nám opět připomněly, že let k našemu našedlému souputníku rozhodně není nic snadného.

Měsíc je po desítkách let chabého zájmu opět v kurzu, a to i díky chystanému návratu lidí na jeho povrch (Vesmír 103, 176, 2024/3). Kosmické agentury chtějí na Měsíc poslat řadu kosmických sond, aby na nich mohly relativně levně a bezpečně otestovat technologie, které budou zapotřebí u pilotovaných misí. Program NASA CLPS (Commercial Lunar Payload Services – Komerční služby lunárních nákladů) uchopil myšlenku komerčním způsobem. NASA vybrala několik projektů bezpilotních lunárních přistávacích modulů (landerů) od soukromých firem, které měly o tuto výzvu zájem a které v rámci programu CLPS začaly nabízet, že zajistí dopravu nákladu na povrch Měsíce. Jejich zákazníkem může být NASA, jiná kosmická agentura, výzkumná instituce či komerční firma. Nákladem může být vědecký experiment, technologický demonstrátor, umělecké dílo, komerční produkt, možnosti jsou široké.

Start první rakety Vulcan. Do kosmického prostoru vynesla lunární lander Peregrine.

Snímky Volné dílo volné dílo, CC0

Peregrine: přistání vyloučeno

Jedním z prvních orbitálních startů roku 2024 byla premiéra rakety Vulcan od společnosti United Launch Alliance. Jejím nákladem byl lunární lander Peregrine, první zástupce programu CLPS (obr. 1 A). Na palubě cestovala široká paleta nákladů. NASA zde měla několik spektrometrů pro sledování složení materiálu v místě přistání, Mexická kosmická agentura vyslala k Měsíci pět malých vozítek Colmena a Carnegie Mellon University přibalila malé vozítko Iris. Nechyběly ani předměty komerčních firem, související s kryptoměnami, časové schránky, povídky amerických a kanadských autorů, ale také pouzdra s popelem lidí, kteří si ještě za života zaplatili, aby jejich ostatky zamířily k Měsíci.

Lunární lander Peregrine od firmy Astrobotic. Na fotce je dobře vidět rover Iris od Carnegie Mellon University.

Snímky United Launch Alliance

Zatímco raketa Vulcan splnila svůj úkol na výbornou a při premiéře nezaváhala (obr. 1B), lander Peregrine tolik štěstí neměl. Po oddělení od horního stupně nosné rakety ještě všechno vypadalo dobře. Pozemní středisko navázalo komunikaci s přistávacím modulem a všechny systémy pracovaly správně. Už za pár hodin se ale objevil problém, který ve svém důsledku zhatil snahy o přistání. Pozemní středisko zjistilo, že fotovoltaické panely nemíří ke Slunci a v akumulátorech klesá energie. Narychlo proto naplánovali korekční manévr, který pootočil přistávací modul do správného směru. Ukázalo se však, že má prasklou nádrž na okysličovadlo. Nejenže ztrácel pohonné látky, ale navíc jej tato síla odkláněla od správného směru. Firma Astrobotic se pokusila z mise získat maximum vědeckých i technických dat, i když přistání na Měsíci bylo vyloučeno. Aby nepřibylo kosmického odpadu, lander provedl manévr, který jej při průletu nejnižším bodem dráhy kolem Země nasměroval do atmosféry, kde 18. ledna shořel.