Přírodovědec v ekosystému vědní politiky
| 2. 4. 2024Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za hlavní motivaci vědců považuje to, že je jejich práce baví. Připouští, že ne všichni na ni mohou dostat tolik peněz, kolik by chtěli. Záleží na tom, jak nápaditý projekt představí. Petr Baldrian ale také s nadšením popisuje výzkum hub a mikroorganismů. Dnes, kdy místo v laboratoři sedí v kanceláři, jezdí zkoumat ekosystémy do jižního Finska během dovolené.
Chodíte na houby? — Málo, moc mě to neoslovuje. Jako dítě jsem se nejvíc bavil tím, jak jsme při hledání hub na sebe s rodiči volali takové to „uú!“, abychom se v lese navzájem neztratili. Dnes s rodinou radši běháme orientační běh. Mně vlastně houby ani nechutnají.
Tak jak se mohly stát vaší životní náplní? — Ještě na střední škole jsem sledoval historický výskyt tetřeva hlušce. Ale pak jsem si uvědomil, že téma je uzavřené, u nás tetřevi prakticky vyhynuli, už se na nich nic moc zkoumat nedalo. Až na konci studia mě na vývěsce s nabídkou témat diplomových prací zaujal monitoring těžkých kovů v prostředí prostřednictvím dřevokazných hub. A už jsem u hub zůstal.
Takže kdybyste tehdy viděl jinou vývěsku, byl byste dnes odborníkem na něco jiného? — Takřka jistě… Ale úplná náhoda to nebyla. Ekologická témata mě zajímala. A houby jsou pozoruhodnou skupinou organismů. Nepatří do ní jenom ty s nožičkou a kloboukem, ale také sněti, rzi, kvasinky a další.
Takže jste zkoumal těžké kovy, které se hromadily v houbách. — Po pádu komunismu trvalo, než se životní prostředí zlepšilo. Plodnice hub v sobě zachytávaly těžké kovy a jejich studium poskytlo dobré údaje o míře znečištění prostředí. Od toho byl krůček k myšlence, že bychom houby mohli využít k odstraňování pesticidů a dalších látek nahromaděných v přírodě. Houby totiž rozkládají organickou hmotu, třeba dřevo nebo humusové látky v půdě, aby se dostaly k živinám. Podobně jsou schopny degradovat i lidmi vytvořené znečišťující látky, třeba pesticidy.
Měli jsme dvě části výzkumu. Jednak část praktickou, jak by šlo přírodu tímto způsobem čistit. A část teoretickou, zaměřenou na zjištění, které enzymy se procesu účastní. Postupně se bohužel ukázalo, že naše postupy sice fungují, ale pro praktické využití jsou příliš drahé. Nechtěli jsme dělat něco, co na konci nemělo praktický výstup.
To zní možná překvapivě od člověka, který dnes řídí organizaci, jež financuje základní výzkum, z něhož praktické výsledky přicházejí až po desetiletích. — Nevidím v tom až tak velký rozpor. Ukončili jsme tu část výzkumu, která nic pozitivního neslibovala. Pokračoval jsem v nadějnějším zkoumání toho, jak houby fungují. Jakými biochemickými procesy rozkládají organickou hmotu a následně jaký vliv mají houby, i ty mikroskopické, a také další mikroorganismy na ekosystémy.
Tak vznikla Laboratoř environmentální mikrobiologie, kterou vedete v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd ČR? — Vlastně ano. Houby jsou v ní stále jednou z oblastí výzkumu, ale už jako své hlavní téma vidím fungování ekosystémů. Třeba jak houby a mikroorganismy ovlivňují roli lesů při ukládání uhlíku v půdě. Výzkumy děláme v terénu i při experimentech v laboratořích. V přírodě je mnoho proměnných, kdežto v laboratoři můžeme nastavit a měnit teplotu, vlhkost a podobně. Dokážeme experimentálně ověřovat hypotézy o možném dalším vývoji.
Pokud vím, zkoumáte i houby, které jste v lese ani neviděli. — Při rozboru DNA ze vzorků půdy odebrané v terénu hledáme genetické sekvence (markery) typické pro houby. Díky tomu určíme, které druhy se na daném místě vyskytují, ani je nemusíme vidět. Některé vzorky půdy sbírají moji kolegové, většinu údajů tvoří již publikovaná data od jiných autorů. Těmto datům umožňujeme něco jako druhý život. Souřadnice míst sběru vzorků zaznamenáváme díky satelitní navigaci, doplňujeme meteorologické údaje i složení půdy. Takto jsme vytvořili mezinárodní databázi společenstev hub. Údaje v ní stále přibývají, používají ji odborníci z celého světa a je veřejně přístupná na internetu na adrese www.globalfungi.com (viz také Vesmír 99, 485, 2020/9). Takto propojená data nám umožňují lépe pochopit podmínky života hub a také třeba globálně studovat, co s nimi udělá změna klimatu.
Podle publikovaných informací z této databáze vyplývá, že změna klimatu vypadá nebezpečněji pro „užitečné“ houby, zatímco houby patogenní tolik ohroženy nejsou. — Neplatí to možná úplně stoprocentně, ale ten trend takový je. Mykorhizní houby jsou ty, které žijí v symbióze s kořeny stromů. Stromy houbám předávají organické látky a houby jim na oplátku dodávají různé anorganické látky jako třeba dusík nebo fosfor. Sem patří i hřiby, muchomůrky, holubinky či lišky. Průměrná mykorhizní houba skutečně toleruje změny teplot a srážek hůře než průměrná patogenní houba – tedy například sněti nebo rzi, které ničí jiné rostliny. Částečně je to asi dáno tím, že výskyt mykorhizních hub je omezen na klimatické oblasti, kde se daří jejich hostitelům.
Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
