Potenciální hrozba pro lunární mise

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) počátkem letošního roku oznámil roční odklad misí Artemis II a Artemis III, které by měly v následujících letech zamířit k Měsíci, respektive na něm poprvé od konce programu Apollo v roce 1972 přistát (Vesmír 103, 176, 2024/3). Cílem mise Artemis III bude přistání dvou astronautů. Jedním z účastníků by měla být žena, která se tak stane historicky první astronautkou na povrchu Měsíce. Základní seznam lokalit vhodných pro přistání představila NASA v srpnu 2022. Všechny se nacházejí v blízkosti lunárního jižního pólu. Vytipovaná oblast je ovšem postihována mladou seismickou aktivitou, která může mít negativní dopad na plánované lunární mise, a především na uvažovanou dlouhodobou, či dokonce stálou přítomnost člověka na Měsíci. Při výzkumu seismicity Měsíce se stávající studie opírají o data, která získali astronauti závěrečných misí programu Apollo. Ti na povrchu Měsíce umístili seismometry, které registrovaly několik desítek lunotřesení. Výskyt mladých zlomů na Měsíci dokládají rovněž obrazové analýzy snímků povrchu Měsíce pořízených americkou sondou Lunar Reconnaissance Orbiter. Jak však lunotřesení v oblasti uvažované lunární mise mohou vznikat? Přirozená družice Země postupně chladne, a kvůli tomu se pozvolna zmenšuje. Toto zmenšování je kompenzováno vznikem relativně mělkých přesmykových zlomů, podél nichž dochází k lunotřesením. A právě tyto procesy nedaleko jedné z lokalit vytipovaných pro přistání mise Artemis III zapříčinily podle aktuální níže citované studie vznik lunotřesení s hodnotou momentového magnituda Mw okolo 5,3. Lunotřesení této velikosti ovšem může sekundárně generovat také svahové pohyby nezpevněného měsíčního materiálu podél stěn okolních dopadových kráterů, což by mělo být bráno v úvahu při výběru finálního místa přistání.

Snímek oblasti v blízkosti měsíčního jižního pólu pořídila sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO ). Je na něm patrná série mladých tektonických poruch (šipky směřující vlevo), které částečně porušují relikt měsíčního kráteru o průměru asi 1 km (šipka s orientací doprava).

Snímek NASA, LRO, LROC, ASU, Smithsonian Institution

T. R. Watters et al.: The Planetary Science Journal, 2024; DOI: 10.3847/PSJ/ad1332