Kdy z tloustnutí ztloustneme?

Stárnete? Tloustnete? Šedivíte? Pokud jste alespoň na jednu otázku odpověděli ano, nevyhráváte žádnou cenu, ale postupujete do dalších kol. Jenže kolik těch kol bude? Čeká nás nějaké finální, ve kterém bude proces dokonán alespoň natolik, že půjde říct, že teď už jsme zestárli, ztloustli a zešedivěli?

Tahle tři slovesa vypadají podobně a zdánlivě jasně. Nebyla jsem červená a teď jsem červená, zčervenala jsem. Někdo si možná vybaví pravopisnou poučku, že u sloves označujících změnu stavu má být z-, a tohle by přece měla být právě slovesa změny stavu. Nebyla jsem hloupá a teď hloupá jsem, tak jsem zhloupla. Je to ovšem změna takzvaně z nuly na sto, nebo je to výsledek procesu hloupnutí? U některých dějů si to umíme na základě znalosti světa představit snáz: tloustnutí, nebo naopak hubnutí jsou ve světě smrtelníků dlouhé procesy. V každé jejich fázi je ovšem mezi aktuálním momentem a výchozím stavem měřitelný rozdíl. Už po týdnu skákání přes švihadlo a odpírání si větrníků můžeme říct, že jsme zhubli. Zároveň ale stále ještě hubneme a někdy chceme zhubnout víc. Na časové ose hubnutí je tedy tolik bodů zhubnutí, kolik nám každému teoreticky umožňuje anatomie. U ztloustnutí možná dokonce ani finitní bod není, u zešednutí vlasů by se dal určit jen obtížně: zešedla jsem už do absolutního šeda?

Sloveso tloustnout tak označuje proces a sloveso ztloustnout kterýkoli časový bod toho procesu ve vztahu ke všem bodům předcházejícím. Nedá se tak s jistotou popsat ani slovotvorba. Buď jdeme z tlustý kmenotvornou příponou na tloustnout a z něj předponou na ztloustnout, nebo z tlustý dvěma kroky zároveň rovnou na ztloustnout. Kdekdo namítne, že je to jedno. Otevírá to ale otázku nemálo zajímavou: můžeme se zbláznit v jediném momentu? Existuje snad škála o dvou bodech: blázen ne × blázen ano?

Postavme si proti sobě mrazák a princeznu Elsu. Mrazák pojme zcela měkký hrášek a postupným procesem ho mrazí, až ho zmrazí. V ten moment se proces mrazení zastaví. Elsa máchne a zmrazí oheň v jediném okamžiku. Jenže u mrazit chybí přídavné jméno *mrazý. Tahle slovesa změny stavu se tedy nejspíš chovají ještě jinak. Jsou to procesy komplikované a jazyk pochopitelně nekóduje všechno, co umí kódovat naše zkušenost se světem. Ale snaží se o systém. Dokud tedy nevytáhne z rukávu sloveso omládnout.