Co oči nevidí, srdce by bolet mělo

Ptáci (s výjimkou těch velkých) se jen nepříliš ochotně stávají fosiliemi. Odhadovat počet vymřelých druhů jen na základě těch doložených tedy vede nutně k podcenění. Jak velkému? Podle čerstvé studie unikla fosilnímu záznamu více než polovina (55 %) vymřelých druhů. Nevíme tudíž, ani jak ptáci vypadali, ani jakou měli v ekosystémech úlohu. Celkově pak během posledních cca 126 tisíc let vymřela jedna devítina všech ptačích druhů (cca 1430), povětšinou (zhruba v 90 % případů) na ostrovech. Tři největší ptačí vymírání má pak na svědomí člověk, který po svém příchodu pozměnil krajinu (vykácením lesů a pěstováním plodin), zavlekl chybějící, zejména savčí predátory, a konečně se sám jako predátor choval. První vlna vymírání (cca 840 let před naším letopočtem) souvisí s osídlením ostrovů v západním Tichomoří (např. Fidži, Tonga) a Kanárských ostrovů, druhá, zhruba o dva tisíce let později, s kolonizací Nového Zélandu a Havajského souostroví. V té třetí se zrovna nacházíme. Přestože se podle modelů zatím jeví jako menší, optimismus není namístě. O řadu současných ohrožených druhů totiž ještě přijdeme – ne každý za sebou má úspěšný záchranný program jako slípka novozélandská či kakapo soví z Nového Zélandu. Podle projekcí v následujících staletích vymřou další stovky (asi 200–700) ptačích druhů. Tentokrát již ale budeme vědět, o co přicházíme.

Šíření člověka s sebou bohužel neslo vymírání velkého množství ptačích druhů, v drtivé většině (90 %) na ostrovech.

Mapa Cooke R. et al.

Cooke R. et al.: Nature Communications, 2023, DOI: 10.1038/s41467-023-43445-2.