Korálová školka

Kolonie mělkovodních útesotvorných korálů pokrývají jen zlomek mořského dna, přesto na jejich ekosystémech závisí téměř čtvrtina všech mořských druhů. Podle odhadů mořských biologů to je asi milion druhů živočichů a rostlin, nacházejících zde útočiště před predátory, obživu i místo pro zrod nové generace. Celá tato ohromná oáza života v posledních létech ztrácí na životaschopnosti v důsledku řady stresů.

Jiným korálem, který může být ohrožen klimatickými změnami, je východoatlantský endemit turbinatka protáhlá (Cladocora caespitosa). Jde o druh větevníka, tj. korálu s pevnou vápenatou kostrou, žijící až na výjimky výhradně ve Středomoří a lišící se v několika významných aspektech od svých příbuzných, kteří tvoří klíčovou složku tropických korálových útesů. Především nejsou na svých symbiotických řasách (zooxantelách) závislí celoročně. V zimním období je v mírném pásmu pod hladinou tak málo světla, že se turbinatka živí jako správný žahavec primárně lovem drobných organismů a sběrem částic; fotosyntéza symbiontů jí poskytuje nanejvýš doplněk stravy. V létě se situace otáčí a příjem látek z fotosyntézy může být pro korál důležitější než v noci ulovená potrava. Snímek zobrazuje vedoucího vědeckého pracovníka Kyperského mořského a námořního institutu (CMMI) Louise Hadjioannoua (vpravo) při kontrole turbinatek, připevněných 20. června letošního roku k plovoucí korálové „školce“.

Snímek Emily Irving-Swiftová, AFP, Profimedia

Jedním ze závažných stresujících faktorů je rostoucí teplota povrchové mořské vody. V jejím důsledku koráloví polypi ze svých tkání vypuzují prospěšné symbiotické řasy, které jim jinak zajišťují až 90 % k životu potřebné energie ve formě produktů fotosyntézy (zejména cukrů a glycerolu). Událost je charakteristická ztrátou barviva korálů, což je jeden z nejviditelnějších příznaků, že koráli ztratili své symbionty a „hladoví“. Zatímco před rokem 1979 tyto události věda prakticky neznala,¹⁾ od té doby bělení postupně zasáhlo útesy v mnoha oblastech. Mimoto světové oceány postihly čtyři velké, téměř globální vlny bělení korálů. V letech 2014 až 2017 vedly série extrémních veder k vybělení 75 % světových tropických útesů. Celá jedna třetina z nich zahynula.²⁾ Prozatím poslední událostí bylo bělení korálů mezi únorem 2023 a dubnem 2024. Tyto události jsou přitom stále častější a jejich dopady na místní ekosystémy závažnější.