Kde se vyplatí porušovat pravidla rozmnožování

Říše rostlin má pro nás živočichy spoustu nepochopitelných jevů, které často vyplývají z evolučních přizpůsobení sedentárnímu způsobu života. Řada druhů vsadila jak na generativní (pohlavní), tak asexuální (nepohlavní) způsob rozmnožování. Překvapivější je to, že každý z uvedených způsobů může převažovat v jiných podmínkách. Už od třicátých let minulého století, kdy byl tento jev popsán, víme, že se asexuální rozmnožování uplatňuje na rozsáhlejších územích ve vyšších zeměpisných šířkách; tam, kde klimatické oscilace během pleistocénu vedly k výrazné migraci rostlinných (i živočišných) druhů. Důsledkem bylo více příležitostí pro potkávání různých druhů a jejich vzájemné křížení. Proces hybridizace je považován za nejdůležitější faktor pro vznik nepohlavních linií uvnitř druhů. Není to však jediný způsob, jak vysvětlit geografické rozdíly mezi pohlavními a nepohlavními liniemi příbuzných druhů.

Horské jestřábníky potěší oko poutníka, ale svou kombinací pohlavního a nepohlavního rozmnožování zpravidla způsobují vrásky ekologům i taxonomům (CHKO Jeseníky).

Snímek Miroslav Zeidler

Geografická partenogeneze, jak byl jev nazván, má několik dalších vysvětlení. Produkce potomstva pouze jedním jedincem bez přispění druhého rodičovského organismu může mít řadu výhod, obzvlášť v nepříznivých podmínkách. Nalézt druhého rodičovského jedince, navíc ve stejné fázi vývoje, nemusí být pro rostliny vždy snadné. Pokud rozmnožování zvládne rostlina jediná, může to být nakonec energeticky mnohem výhodnější. Další důležité vylepšení přináší polyploidie, která hraje nepřímou roli zejména ve spojení s přizpůsobením chladnějšímu klimatu. Rostliny se zmnoženou sádkou chromozómů bývají geneticky variabilnější, a lépe se proto přizpůsobují podmínkám prostředí. Do hry mohou vstupovat i specifické (epigenetické) mechanismy, které regulují způsob genové exprese a tím rovněž rychlé funkční rozrůznění v rámci druhu. V reálných podmínkách opravdu u rostlin v chladnějších oblastech pozorujeme více asexuálních polyploidních linií a genetická rozmanitost, která vzniká při pohlavním rozmnožování, tam má zřejmě menší význam.

Teorie budovaná bezmála 100 let vypadá důvěryhodně jen do chvíle, kdy se zaměříme na horské rostliny. Žijí také v nepříznivých podmínkách, ale k nepohlavnímu způsobu rozmnožování se jednoznačně neuchylují a stále u nich převládá rozmnožování pohlavní. Možná je to díky topografické a klimatické rozmanitosti hor, ale jistí si tím nejsme. Horské druhy si prostě zatím uchovaly nejen krásu svých květů, ale i tajemství pohlavního rozmnožování drsným podmínkám navzdory.

Hörandl E.: Plants, 2023, DOI: 10.3390/plants12040844