Mláďata na cizí účet

Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na tkáních mnohem větších hostitelů však někdy může být zavádějící. Paraziti přednostně cílí na nákladné zdroje, a tak se v jejich hledáčku často objevuje zdroj možná nejnákladnější – rodičovská péče.

Nejznámějším typem parazitace rodičovské péče je hnízdní parazitismus. Tyto dva pojmy máme tendenci považovat za téměř synonymní – fotografie kukaččích mláďat žadonících o potravu v hnízdě hostitele jsou ikonickým zobrazením této životní strategie. Ne však úplně výstižným. Když se nad termínem hnízdní parazitismus zamyslíme, zjistíme, že tento běžně užívaný český překlad anglického termínu brood parasitism není šťastný. Správně se jedná o parazitaci snůšky, nikoli hnízda. Nebo ještě přesněji – parazitaci rodičovské péče. Reprodukční paraziti tedy nutně neparazitují na hnízdě jako takovém, ale na zdrojích původně zamýšlených jako investice do potomstva hostitele.

Co je to reprodukční parazitismus?

Pro vyjasnění toho, co je a co není reprodukční parazitismus, jsou užitečná dvě kritéria [1]. Zaprvé se musí jednat o využívání cizí rodičovské péče. Nepočítají se tedy případy trofických parazitů, parazitoidů ani mikropredátorů (viz rámeček na s. 626 dole). Zadruhé musí cizopasník synchronizovat vývoj svých potomků s vývojem potomstva hostitele, čímž umožní záměnu jejich identit. Vyloučit tudíž můžeme také kleptoparazitismus, tedy loupežné cizopasení na zdrojích, a to včetně loupeže zdrojů původně zamýšlených pro výživu potomků hostitele. Paraziti rodičovské péče vždy manipulují své hostitele tak, aby se domnívali, že pečují o vlastní mláďata.

Sameček včely Habropoda pallida si po pokusu o kopulaci s falešnou samičkou odnáší nálož larev majky Meloe franciscanus.

Snímek Leslie Saul-Gershenz

Mezidruhoví paraziti rodičovské péče se dělí na takové, kteří strategii využívají vždy a jinak než paraziticky se už rozmnožovat neumějí (obligátní), a na druhy, ve kterých jsou někteří jedinci paraziti, zatímco jiní se o své potomstvo starají sami nebo k jeho vývoji rodičovskou péči nepotřebují (fakultativní). Mnoho reprodukčních parazitů nalezneme u sociálního hmyzu, kde bychom spíše než o rodičovské péči měli mluvit o sociální péči v rámci celé kolonie, popř. o péči sourozenecké či rodinné. Pro jednoduchost však nyní uvažujme také o této formě opatrování jako o rodičovské péči.