Objevy skryté pod nohama
| 30. 9. 2024Díky dálkovému průzkumu Země dnes na mapě světa prakticky nejsou bílá místa. Jakmile ale pozornost zaměříme pod povrch, čeká na moderní geology ještě spousta objevů dávno zaniklých moří, hor, oceánů a kontinentů. Aniž bychom to tušili, po některých z těchto dávných neznámých světů dennodenně chodíme.
Posledních dvacet let strávili geologové Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Geologického ústavu Akademie věd ČR průzkumem podloží středních a západních Čech. Jde o oblasti známé jako tepelsko‑barrandienská geologická jednotka, zformované před 530 až 600 miliony let. Horniny z tohoto období jsou mimořádně zajímavé, protože patří k nejstarším zachovaným horninám v oblasti a současně k jednomu z nejstarších souvislých horninových sledů na našem území.
Pro další výzkum oblasti bylo podstatné zjištění, že tepelsko-barrandienská jednotka vznikala nad subdukční zónou (viz rámeček na této straně), tedy na rozhraní dvou tektonických desek, z nichž se jedna podsouvá pod druhou [1, 2]. Podařilo se tu najít dvě základní geologické jednotky, které se svou horninovou skladbou a návazností velmi podobají současným suprasubdukčním oblastem ve východním a západním Tichomoří.
Česká Havaj u Blovic
První z těchto horninových formací, nazvaných podle místních obcí, je na severozápadě se rozprostírající blovický akreční komplex. Obsahuje složitě zvrásněné a téměř chaoticky promíchané sledy usazených a vulkanických hornin, jako jsou břidlice, droby, bazalty (též zvané spility) a méně časté, ovšem velmi charakteristické buližníky či vápence. Takovému chaotickému seskupení se říká akreční melanž. Vznikla převážně či zcela pod mořskou hladinou, v oblasti mezi hlubokomořským příkopem a předobloukovou pánví, kde se stýkaly dvě tektonické desky. Materiál, který se v oblasti hromadil a míchal, pocházel jak z horní tektonické desky, na které se nacházel kontinent, tak ze spodní desky, zalité mořem.
Detailní výzkum odhalil podstatné znaky deformace v tomto akrečním komplexu a jeho postupný růst a vývoj během času. Kromě toho se týmu podařilo identifikovat i mořské dno dávné oceánské tektonické desky, zanořující se do hlubin Země [3]. Dno tvořily bazalty vzniklé na středooceánském hřbetu a překryté křemitou hmotou vysráženou z hydrotermálních roztoků. Jde o materiál, z něhož později vznikly útvary, jimž dnes říkáme buližníkové čočky. Z mořského dna navíc vyčnívaly sopky (svým vznikem podobné dnešním Havajským ostrovům), na nichž se u hladiny, v drobných mořských lagunách, vysrážely vápence.
Nyní vidíte 40 % článku. Co dál:
O autorovi
Václav Santolík
Mgr. Václav Santolík (*1997) je studentem doktorského programu geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se geochemii magmatických a sedimentárních hornin se zaměřením na neoproterozoické subdukční zóny. Má rád přírodu, sport a čokoládu.