Objevy skryté pod nohama

Díky dálkovému průzkumu Země dnes na mapě světa prakticky nejsou bílá místa. Jakmile ale pozornost zaměříme pod povrch, čeká na moderní geology ještě spousta objevů dávno zaniklých moří, hor, oceánů a kontinentů. Aniž bychom to tušili, po některých z těchto dávných neznámých světů dennodenně chodíme.

Posledních dvacet let strávili geologové Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Geologického ústavu Akademie věd ČR průzkumem podloží středních a západních Čech. Jde o oblasti známé jako tepelsko‑barrandienská geologická jednotka, zformované před 530 až 600 miliony let. Horniny z tohoto období jsou mimořádně zajímavé, protože patří k nejstarším zachovaným horninám v oblasti a současně k jednomu z nejstarších souvislých horninových sledů na našem území.

Ortorula u Mirovic byla v období před 590 až 600 miliony let pozvolna tuhnoucím magmatem. Určit stáří horniny se podařilo radiometrickou metodou uran-olovo na zrnech zirkonu, která v hornině vykrystalizovala.

Snímek Václav Santolík

Pro další výzkum oblasti bylo podstatné zjištění, že tepelsko-barrandienská jednotka vznikala nad subdukční zónou (viz rámeček na této straně), tedy na rozhraní dvou tektonických desek, z nichž se jedna podsouvá pod druhou [1, 2]. Podařilo se tu najít dvě základní geologické jednotky, které se svou horninovou skladbou a návazností velmi podobají současným suprasubdukčním oblastem ve východním a západním Tichomoří.

Česká Havaj u Blovic

První z těchto horninových formací, nazvaných podle místních obcí, je na severozápadě se rozprostírající blovický akreční komplex. Obsahuje složitě zvrásněné a téměř chaoticky promíchané sledy usazených a vulkanických hornin, jako jsou břidlice, droby, bazalty (též zvané spility) a méně časté, ovšem velmi charakteristické buližníky či vápence. Takovému chaotickému seskupení se říká akreční melanž. Vznikla převážně či zcela pod mořskou hladinou, v oblasti mezi hlubokomořským příkopem a předobloukovou pánví, kde se stýkaly dvě tektonické desky. Materiál, který se v oblasti hromadil a míchal, pocházel jak z horní tektonické desky, na které se nacházel kontinent, tak ze spodní desky, zalité mořem.

V období před zhruba 580 miliony let byla voda na dně moře v oblasti dnešního údolí Vltavy u Štěchovic bez volného kyslíku. Toto prostředí tu znemožňovalo žít živočichům dýchajícím kyslík, ale současně znemožňovalo rozklad organické hmoty, klesající od hladiny. Vznikly tak černé břidlice (tzv. lečické vrstvy), plné nerozložené organické hmoty, které zcela překryly starší horniny vzniklé v davelské oblasti předchozí vulkanickou činností.

Snímek Václav Santolík

Detailní výzkum odhalil podstatné znaky deformace v tomto akrečním komplexu a jeho postupný růst a vývoj během času. Kromě toho se týmu podařilo identifikovat i mořské dno dávné oceánské tektonické desky, zanořující se do hlubin Země [3]. Dno tvořily bazalty vzniklé na středooceánském hřbetu a překryté křemitou hmotou vysráženou z hydrotermálních roztoků. Jde o materiál, z něhož později vznikly útvary, jimž dnes říkáme buližníkové čočky. Z mořského dna navíc vyčnívaly sopky (svým vznikem podobné dnešním Havajským ostrovům), na nichž se u hladiny, v drobných mořských lagunách, vysrážely vápence.