Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola
i

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Zlákán tajemstvím

 |  8. 1. 2024
 |  Vesmír 103, 14, 2024/1

Začátkem loňského prosince oblétla svět zpráva o objevu extrémně energetické kosmické částice. K Zemi dorazila 27. května 2021 a v zorném poli mezinárodní observatoře Telescope Array v americkém Utahu uvolnila gigantickou energii asi 240 exaelektronvoltů (EeV), čímž asi 40milionkrát překonala nejenergetičtější protony, vyprodukované nejvýkonnějším pozemským urychlovačem LHC ve švýcarském CERN. Ani po dvou letech bádání nevíme, co k nám částici Amaterasu, jak zní její oficiální jméno,1) poslalo. Vše, co zatím máme, jsou zaznamenaná data a jistota, že vesmír je stále „temný les“, ve kterém létají „netopýři“, které jsme ještě nikdy neviděli.

Mezi stovkami vědců, kteří na tyto posly z vesmíru na celém světě číhají, je Jakub Vícha z Fyzikálního ústavu Akademie věd. Zánik kosmického záření v zemské atmosféře je pro něj příležitostí, jak se od těchto kosmických cestovatelů dozvědět o dějích v částech vesmíru, kam se nikdy nemáme šanci fyzicky dostat; jsou od nás příliš daleko v prostoru a někdy i v čase.

Vnímáte částici Amaterasu také jako velkou věc? — Částice s takto vysokou energií jsou mimořádně vzácné a jakákoliv jejich detekce je vždy velmi zajímavá. Když ale započítáme nejistoty měření, její energie je srovnatelná s energiemi částic, které dosud zaznamenaly i jiné observatoře, jako je současná Observatoř Pierra Augera. Rekord to ale není. Drží ho od roku 1991 částice zvaná „Ó, bože můj“ (v angličtině Oh‑My‑God) s energií zhruba 320 EeV, zachycená americkou observatoří Fly’s Eye.

U které ovšem dodnes, stejně jako u Amaterasu, zůstává záhadou astrofyzikální objekt, který by ji k nám mohl vyslat. — To je další zajímavá indicie, že nejenergetičtější částice jsou nejspíše velmi těžká jádra. Díky velkému náboji se proto dráha jejich putování vesmírem v magnetických polích výrazně zakřivuje, čímž se ztrácí informace o směru, v němž máme hledat zdroj.

Co potřebujeme k tomu, abychom zdroj našli? — Pochopit mnohem lépe strukturu a intenzitu magnetických polí naší galaxie a blízkého vesmíru do vzdálenosti několika desítek megaparseků2) (Mpc), což by nám později mohlo pomoci buď odhalit jejich zdroje, nebo potvrdit či vyvrátit alternativní teorie, že tyto částice pocházejí z rozpadu nějakých exotických supertěžkých částic nebo jsou důsledkem nějaké nové fyziky.

Hledání zdrojů vysokoenergetických částic, které k nám přilétají s kosmickým zářením, se ostatně věnuje i jihoamerická Observatoř Pierra Augera, na jejímž programu se podílíte. Proč jste nepokračoval v cestě k částicové fyzice, na kterou jste se původně vydal? — Popravdě řečeno jsem z toho, co mi ten obor nabízel za perspektivy, byl trochu zoufalý. Měření na urychlovačích mne totiž příliš nebavilo. Něco tam proměříte lépe, či ještě lépe, můžete prostřednictvím řízených srážek částic zkoumat základní vztahy mezi nejmenšími stavebními kameny všeho, co tvoří náš svět, a dokonce objevit něco nového, ale pro mne tomu chyběla jakási „záhadnost“ – silné tajemství, skryté tak, že lidem neustále motá hlavu.

Mám tomu rozumět tak, že jste toužil po větším badatelském vzrušení? — Přesně tak. Když pracujete na experimentu v urychlovači, víte, co si tam pustíte za částice, zatímco částice kosmického záření vám nepřinese navštívenku s adresou svého vesmírného rodiště a popisem cesty, kterou k vám dolétla. Když jsem si to uvědomil, najednou nebylo pochyb, co chci studovat a čemu se chci nadále věnovat.

Nyní vidíte 19 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

Marek Janáč

Marek Janáč (* 1971) je publicista, rozhlasový a televizní dokumentarista, autor dvou knih a osmi CD s populárně-vědeckou tematikou. Za svou tvorbu získal řadu ocenění na domácích i mezinárodních festivalech. Popularizaci vědy považuje za dílo na úrovni jazykového překladu básně. Jeho ideálem je – na rozdíl od bonmotu srovnávajícího dobrý překlad s ženou – překlad věrný i krásný zároveň.
Janáč Marek

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...