Kde se vzala bekyně

Jak víte, motýl Lymantria monacha se v mnoha evropských jazycích nazývá jeptiška či mniška [pozn. red.: německy die Nonne, anglicky nun moth, španělsky la monja, francouzsky la nonne, holandsky de nonvlinder, švédsky barrskogsnunna, maďarsky az apácalepke, polsky rząpica mniszka], česky však osobitě bekyně mniška. Kde se toto jméno vzalo a proč specificky podle řádu bekyní?

Tomáš Mrkvan, Praha 4

Odpověď: Tento lesnicky mimořádně významný druh hmyzu je ve většině evropských zemí, kde mají v lesních porostech vysoké či alespoň vyšší zastoupení jehličnatých dřevin, považován za jednoho z hospodářsky nejškodlivějších organismů (jde o tzv. statutárního kalamitního škůdce). O jeho závažném negativním vlivu máme ve střední Evropě hodnověrné zprávy od doby, kdy předchozí generace začaly ve velkém měřítku zavádět a pěstovat hospodářsky výnosné nepůvodní jehličnaté porosty. První doklady o významnějších kalamitách (gradacích) na území dnešního Česka pocházejí už z první poloviny 19. století, přičemž prozatím největší událost postihla naše území mezi lety 1917 a 1927, a zapsala se tak do historie jako „velká mnišková kalamita“.¹⁾

V 19. století (a patrně i dříve) se u nás bekyně mniška přemnožovala prakticky výhradně v borových porostech, proto se pro ni ujalo české označení bekyně sosnová (teprve s pozdějším zaváděním smrku přišla „na chuť“ i porostům smrkovým); bekyně proto, že tento druh systematicky náleží ke skupině takto označovaných motýlů – v minulosti šlo o samostatnou hmyzí (motýlí) čeleď bekyňovitých (Lymantriidae), v současném pojetí jsou bekyňovití, resp. bekyně, pouze podčeledí (Lymantriinae) velké čeledi různobarvcovití (Erebidae). Na českém označení druhu však tento stav nic nemění.

Až do roku 1954 odborná lesnická literatura tento druh zpravidla označovala jako bekyni sosnovou, s případným jednoslovným doplněním mniška.²⁾ České jméno patrně vzhledem k daným historickým souvislostem kopíruje kromě vlastního latinského významu slova monachus (mnich) rovněž totožné staré německé označení tohoto druhu. Právě v roce 1954 ale došlo v souvislosti se zpracováním zásad a pravidel tvorby českého názvosloví³⁾ k ustálení současného českého označení druhu na dvojsloví bekyně mniška, spojujícím obě původní používaná označení, tedy bekyni sosnovou alias mnišku. Z jazykového hlediska přitom jde o jakousi zdvojenou slovní hříčku, neboť již rodové označení bekyně znamená ve staročeštině jeptišku.

Jan Liška, Lesní ochranná služba