Louka nejen jako pohádka
Ještě před sto lety, a to není zas tak dávno, žila více než polovina Čechů na venkově a třetina všech obyvatel hospodařila na svých pozemcích. Jejich zájem a způsob péče ovlivňoval samozřejmě i louky. Příroda a hospodářský život v ní zaujaly mnohé fotografy, například Karla Plicku, jilemnického lékárníka Jaroslava Feyfara či jeho syna Zdenko Feyfara (žáka Jaromíra Funkeho).
Hlavním tématem knihy Louky. Dobrodružství poznání jsou Krkonoše. Už před válkou působila v Krkonoších řada významných badatelů, kteří vypracovali soupisy rostlin z pestré škály lokalit. Až do konce sedmdesátých let minulého století nebyl mezi nimi však žádný fytocenologický snímek – detailní soupis všech rostlin na určité ploše doplněný dalšími daty o tomto stanovišti, tedy nejen prostý seznam druhů.
Podrobný geobotanický výzkum zde začala skupina zapálených odborníků z Botanického ústavu v Průhonicích před více než čtyřiceti lety. A trvá dodnes, tým se postupně rozšiřuje o další generace. Není příliš divu, že se někdejší i současní badatelé zaměřili právě na Krkonoše: „Nejkrásnější a nejpestřejší jsou rostlinná společenstva krkonošské rezervace právě teď v červenci. To rozkvétají i vysokostébelné květnaté louky se sasankou narcisokvětou, pryskyřníkem platanolistým, omějem tuhým, kýchavicí Lobelovou, řebříčkem sudetským, náprstníkem velkokvětým, škardou velkoúbornou, prasetníkem jednoúborným a žluťuchou orlíčkolistou,“ píše profesor Jan Jeník.1)
Stačí nahlédnout do obsahu a čtenář pochopí, že jde o nezvyklé a široce pojaté dílo. Názvy všech deseti hlavních kapitol sice začínají slovy „Louka jako…“, jsou však doplněny stejně pestře jako druhové bohatství lučin – „…pohádka, Café de l’Europe, velkoměsto, hospoda U Grobiána, podsvětí, svět showbyznysu, politická scéna, letní festival, otevřená společnost a otevřená otázka“.