i

Aktuální číslo:

2026/7

Téma měsíce:

Mapy

Obálka čísla

Těžký život pavoučích pohodářů

 |  10. 7. 2023
 |  Vesmír 102, 366, 2023/7

Většina pavouků dává přednost poměrně osamělému životu – ať už v noře, nebo pavučině. Jejich soukmenovci obvykle nejsou vítáni. Několik druhů pavouků však žije sociálně v koloniích ve sdílených pavučinách. Jedním z nich je stepník Stegodyphus sarasinorum, jenž v Indii vytváří kolonie až o tisíci jedincích. Tvoří je kompaktní hnízdo s mnoha vchody, obklopené neuspořádanou sítí, do níž se chytá kořist. Pavouci v kolonii spolupracují při lovu kořisti, tvorbě pavučiny i hnízda a při péči o potomstvo. Na rozdíl od osaměle žijících druhů jsou ti sociální velmi tolerantní a méně reagují na otřesy pavučiny.

Toho mohou zneužívat jejich podnájemníci. Stejně jako v koloniích hmyzu (mravenců, včel, termitů ad.) také u sociálních pavouků lze najít příjemné přístřeší a něco na zub. Analýzou 143 kolonií stepníků bylo zjištěno, že pravděpodobnost výskytu podnájemníků roste s věkem kolonie od 62 % u mladých kolonií přes 79 % u dospělých až po 83 % u kolonií opuštěných. Se stářím kolonie roste i počet podnájemníků. Zatímco v samotné pavučině byly zastiženy jen snovačky a pakřižáci, přímo v hnízdě byli zástupci devíti pavoučích čeledí, ale také mravenci, vosy, motýli, brouci, snovatky, švábi, roztoči, štírci i gekoni, strdimilové a drobní hlodavci. Podnájemníci z řad pavouků obvykle byli větší velikosti a v experimentech dokázali ulovit svého hostitele; zjevně se i bezostyšně přiživují na úlovcích (kleptoparazitismus). Starší kolonie mají větší vstupní otvory, umožňující vstup i větším pavoukům. Poklidný život v kolonii přináší stepníkům výhodu v množství získané kořisti, na druhou stranu láká nežádoucí podnájemníky. Relativně nízký věk kolonií (stepníci je opouštějí maximálně po roce, hlavním důvodem je výskyt plísní v hnízdech) může být i strategií proti nežádoucím podnájemníkům, kteří loví hostitele či mu ujídají jeho kořist.

Každopádně jsou sociálně žijící pavouci asi předlohou pro pavouky z Temného hvozdu (Hobit) či akromantule ze Zapovězeného lesa (Harry Potter). Nicméně svou agresivitou tyto mytické příšery spíše připomínají solitérně žijící druhy; ti opravdoví stepníci by zřejmě hrdiny fantasy filmů nechali bez povšimnutí vlézt do hnízda. To by však běžného diváka příliš nezaujalo.

Jani M. et al.: Journal of Arachnology, 2023, DOI: 10.1636/JoA-S-22-004

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivan H. Tuf

Doc. RNDr. Mgr. Ivan Hadrián Tuf, Ph.D., (*1974) vystudoval zoologii, ekologii a psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na katedře ekologie a životního prostředí PřF UP se zabývá převážně studiem půdní fauny.
Tuf Ivan H.

Doporučujeme

Když bahno teče jako ledovec

Když bahno teče jako ledovec

Petr Brož  |  7. 7. 2026
Už několik desetiletí si věda láme hlavu nad zvláštními, několik desítek metrů vysokými kopci rozesetými po různých částech Marsu. Je přitom...
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů

Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů uzamčeno

Jitka Močičková  |  7. 7. 2026
Mapy jsou často vnímány jako důvěryhodné médium založené na seriózních datech. Proto nebývají podrobovány stejné míře kritické reflexe jako text,...
Když mapa mluví

Když mapa mluví uzamčeno

Jan D. Bláha  |  7. 7. 2026
Mapy patří k nejpřesvědčivějším obrazům světa. Působí věcně a spolehlivě, nejsou však pouhým otiskem reality. Každá mapa je výsledkem rozhodnutí,...