fldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026b
i

Aktuální číslo:

2026/1

Téma měsíce:

Polární oblasti

Obálka čísla

Jak se daří transplantovanému orgánu?

 |  3. 4. 2023
 |  Vesmír 102, 212, 2023/4

Molekulární mikroskop sleduje genovou expresi v transplantované tkáni a pomáhá odhalit riziko odhojení transplantovaného orgánu.

Transplantace je nejlepší způsob léčby pacientů s nevratným selháním orgánů. Nejčastěji se jedná o transplantaci ledvin, dále pak o transplantace jater, srdce, plic nebo slinivky. Česká republika zaujímá v transplantační medicíně přední místo. V roce 2021 lékaři v České republice transplantovali 432 ledvin, 185 jater, 45 srdcí, 52 plic a 39 slinivek.

Při transplantaci tkáně od geneticky odlišného jedince vyvolávají alloantigeny dárce imunitní odpověď příjemce a dochází k odhojování (tzv. rejekci). Nicméně díky moderní imunosupresivní léčbě k tomu dochází jen u zhruba 10–15 % transplantovaných pacientů. Podle období po transplantaci, ve kterém se objevuje, rozlišujeme rejekci akutní (v prvních 3–6 měsících po transplantaci) a chronickou, která se vyvíjí v průběhu několika měsíců až let po transplantaci. Akutní rejekci lze zvládnout pomocí správně zvolené antirejekční léčby. Nesprávně léčená či nerozpoznaná akutní rejekce ale může vést k rozvoji chronické rejekce. Na tu zatím spolehlivá léčba neexistuje, a tak vede k progresi fibrózy a k postupnému selhávání transplantovaného orgánu. Z pohledu patofyziologie rozlišujeme rejekci zprostředkovanou T-buňkami, protilátkami a smíšenou. Podle typu rejekce pak lékař volí léčbu.

Molekulární mikroskop

Prevence selhání štěpu u všech orgánů spočívá v přesné diagnostice možných příčin zhoršování funkce štěpu a jejich adekvátní léčbě. Za tímto účelem jsou prováděny biopsie transplantovaného orgánu, a to buď při zhoršení jeho funkce, nebo tzv. protokolární, které mají za úkol odhalit počínající rejekci. Standardně jsou bioptické vzorky vyhodnocovány zkušeným patologem. Nicméně míra shody mezi jednotlivými patology [1] dosahuje zřídka 80 %, a v případě nejasných diagnóz je to ještě méně. Tým profesora Hallorana z univerzity v Albertě proto vyvinul metodu tzv. molekulárního mikroskopu (MMDx, Molecular Microscope Diagnostic System), která zpřesňuje histologickou a klinickou diagnózu [2–5]. Vyšetření touto metodou je dostupné od roku 2019 pouze v USA prostřednictvím Kashi Lab1) a od srpna 2022 také v laboratoři molekulární medicíny IKEM.2)

Nyní vidíte 24 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Náhrady orgánů

O autorovi

Petra Hrubá

Doc. Mgr. Petra Hrubá, Ph.D., (*1970) vystudovala fyziologii rostlin na Přírodovědecké fakultě UK. Je docentkou v oboru biochemie 1. lékařské fakulty UK. Od roku 2011 pracuje v Transplantační laboratoři IKEM, kde se zabývá biomarkery odhojování transplantovaných orgánů. Je členkou Společnosti pro orgánové transplantace a České nefrologické společnosti.
Hrubá Petra

Doporučujeme

Temní architekti tání

Temní architekti tání uzamčeno

Když si prohlížíte satelitní snímky grónského ledovcového štítu, místo oslnivě bílé plochy uvidíte rozsáhlé tmavé skvrny, pokrývající stovky...
Velký příběh malých rozdílů

Velký příběh malých rozdílů

Prvky vzácných zemin se postupně staly klíčovou figurou v geopolitické šachovnici. V žebříčku British Geological Survey z roku 2015 mají nejvyšší...
Jak oddělit (téměř) neoddělitelné

Jak oddělit (téměř) neoddělitelné uzamčeno

Miloslav Polášek  |  2. 2. 2026
Na kraji města Janesville v americkém Wisconsinu, uprostřed kukuřičných polí, stojí rozsáhlý areál firmy SHINE Technologies. V jedné z nenápadných...