Trable mořských klaunů

Skotové nazývají papuchalky mořskými klauny. Ptáci někomu skutečně mohou svým vzhledem i poněkud těžkopádným letem připadat legrační, jejich situace ovšem k smíchu není, protože jich kvapem ubývá. Přesto v jejich blízkosti zapomenete na všechny starosti tohoto světa.

Papuchalkové, zhruba půlkiloví alkovití ptáci s neuvěřitelným charismatem, nás na ostrově Lunga ze skotského souostroví Treshnish Isles přijali, jako bychom patřili do rodiny, a klidně se před námi producírovali téměř na dosah ruky. Rodiče přilétali se zobákem plným čerstvých ryb,¹⁾ zabrzdili roztažením svých zářivě červených nohou, zapluli do děr, kde odevzdali vše svým potomkům (to už samozřejmě jen v naší fantazii), a pak zase vyráželi tryskovým letem²⁾ zpět na širé moře. Když jsem se k jedné skupince, jako nadšený puffarazzo,³⁾ připlazil ještě o kousek blíž, ozval se z nory opodál zdánlivě nespokojený bručivý hlas. Brzy jsme si ale zvykli na to, že papuchalčí brumlání není výrazem nevole – prostě k nim patří, stejně jako lehce tragikomický vzhled. A je vlastně uklidňující, přestože ke klidu vůbec není důvod.

Tučňáci severu s odtučněnou populací

Skotové nazývají papuchalky mořskými klauny. Ptáci někomu skutečně mohou svým vzhledem i poněkud těžkopádným letem připadat legrační, jejich situace ovšem k smíchu není, protože jich kvapem ubývá. Přesto v jejich blízkosti zapomenete na všechny starosti tohoto světa.Snímek Pavel Pipek

Papuchalkové vyplňují spolu s dalšími alkovitými ptáky – např. alkami malými (Alca torda) či alkouny úzkozobými (Uria aalge) – podobnou ekologickou niku, jaká patří na jižní polokouli jinak zcela nepříbuzným tučňákům. Na rozdíl od nich však umějí létat,⁴⁾byť právě lehce neohrabaný let jejich komičnost podtrhuje. Na světě se můžeme setkat se čtyřmi druhy papuchalků. Vizuálně nejatraktivnějším, nejmenším a současně nejohroženějším z nich je bezpochyby papuchalk severní (Fratercula arctica neboli bratříček z Arktidy). V současnosti se jeho krásou můžete kochat, stejně jako my, bez větších obtíží i naživo – na stupnici ohroženosti se dosud drží mimo „sestupové pásmo“. Od roku 2015 však Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (IUCN) zařadil papuchalky na seznam zranitelných druhů. A to navzdory jejich poměrně vysoké početnosti – celosvětově jich je zhruba 12 až 14 milionů. Koneckonců naše večerní sledování stovek a stovek papuchalků, navracejících se do kolonie na Puffin cove (kde jsme byli tak u vytržení, že jsme se ani neobtěžovali bránit stejnému množství nenasytných pakomárců), nenaznačovalo, že by papuchalkům zvonila hrana. Jejich populace však na mnoha místech klesají. Například na Islandu, domově více než poloviny globální populace papuchalků, jich jen mezi lety 2010 a 2019 ubylo přes čtvrtinu. Na norském souostroví Røst, kde byla ještě v sedmdesátých letech největší kolonie světa se zhruba 1,5 milionu papuchalků, je situace ještě vážnější – populace poklesla o 80 %. Z populace Shetlandských ostrovů, ještě před dvěma dekádami čítající 33 000 jedinců, zbyla v roce 2020 hrstka – pouhých 570 ptáků. Ne všude papuchalkové skomírají – na velšském ostrově Skomer dokonce jejich množství výrazně roste, ale jde spíše o výjimku.

Rozdílný počet proužků na zobácích je jako papuchalkův rodný list, neboť odkazuje k věku ptáka – jedinec vpravo tak zřejmě bude nejmladší. V těchto tzv. gentlemanských klubech se mladíci učí, jak to ve společnosti chodí.Snímek Pavel Pipek

Problémem, který se dosud naplno neprojevil jen díky dlouhověkosti těchto ptáků, dožívajících se běžně přes 20, někdy i 40 let, je fakt, že v některých oblastech se papuchalkům téměř nedaří vyhnízdit. Příčin je přitom zřejmě hned několik. Jak popisuje Euan Dunn v knize lakonicky nazvané Puffins (česky Papuchalkové), tito krasavci nepotřebují mnoho – stačí jim bezpečné místo k hnízdění a dostatek potravy. Jenže v jejich světě je narušeno obojí.

Zlovolní lovci a hordy zvědavců

Vedle svých přirozených nepřátel, jimiž jsou třeba chaluhy nebo větší druhy racků, se papuchalkové na hnízdištích musejí zejména v posledních staletích potýkat s novými zabijáky – lidmi a jimi zavlečenými savčími predátory. Začnu těmi prvními…

Na Faerských ostrovech se ještě před 20 lety lovilo 100 000 papuchalků ročně, což bylo vzhledem k jejich populační dynamice⁵⁾ zcela neudržitelné. Dnes je to naštěstí mnohem méně, v některých oblastech je lov dokonce zakázán úplně. V severní části Islandu, kde lze papuchalky lovit jen jeden až dva týdny v roce, poklesly minimálně hlášené odlovy z 200 000 v roce 1996 na zhruba desetinu. Podle Erpura Snaera Hansena z organizace BirdLife Iceland a South Island Nature Research Centre by se měl lov přerušit úplně, dokud se populace neobnoví a papuchalkové několik let po sobě úspěšně nevyvedou mladé. Řada zemí (Norsko, Švédsko, námi navštívená Británie již v roce 1981) lov papuchalků i dalších mořských ptáků úplně zakázala. Islanďané se odvolávají na tisíciletou tradici a důležitou úlohu papuchalčího masa v jejich společnosti.