Smrkáním proti vedru

Když je nám teplo, začneme se potit. Když je teplo psovi, vyplázne jazyk a mělce dýchá (tzv. polypnoe). Odpar vody z vlhkého povrchu těla umožňuje odvést přebytečné teplo do okolního prostředí. Taktik, jak na to, je ale více. Klokani kromě pocení a polypnoe využívají odparu slin nanesených na dobře prokrvené části horních končetin. Čápi, kondoři a lachtani si zase pro ochlazení močí na nohy, resp. ploutve. Ježury nic takového nedělají, a tak jsme jejich schopnosti regulace teploty až dosud považovali za nevalné. To je ale minulostí.

Laboratorní data vedla k domněnce, že ježury nepřežijí teplotu okolního vzduchu přesahující 35 °C. Volně žijící ježury se však před vedrem ukrývají do vykotlaných klád, kde teplota vzduchu dosahuje i 40 °C, a přesto žijí vesele dál. V nové studii se proto fyziologové zaměřili na sledování ježur australských (Tachyglossus aculeatus) přímo ve volné přírodě s pomocí termokamer.

Snímkování, které trvalo celý rok, pomohlo popsat roli ježuřích bodlin a specializovaných míst na kůži v regulaci výdeje tepla, to však samo o sobě k vysvětlení termoregulace těchto savců nestačí. Tehdy se do popředí zájmu badatelů dostalo jedno místo na ježuřím těle, které bylo na záběrech z termokamery nápadně chladné: špička čumáku. Podobně jako ptakopyskové mají ježury schopnost vnímat změny elektrického pole. Příslušné elektroreceptory mají na čumáku a musí je udržovat vlhké, čehož lze využít i k chlazení. A opravdu, ježury při vyšších teplotách z nozder vyfukují bubliny hlenu, které si následně nechají rozprsknout o silně prokrvený čumák. Odparem ochlazená krev pak proudí zpět do těla, podobně jako je tomu u výše jmenovaných zvířat. Samotný mechanismus chlazení tedy unikátní není, ježury jsou však jediná zvířata, která se chladí pomocí nudlí z nosu.

Ježura australská (Tachyglossus aculeatus) zobrazená pomocí termokamery. čím teplejší a světlejší barva, tím je teplota zobrazovaného vyšší. Chladná, vlhká špička čumáku je na snímku zobrazena v tmavě fialové barvě.Snímek Christine Cooper, Curtinova univerzita, DOI: 10.1098/rsbl.2022.0495

Cooper C. a Withers P.: Biology Letters, 2023, DOI: 10.1098/rsbl.2022.0495