Charakter pařížského zahradního města Suresnes

Západní předměstí Paříže Suresnes ukrývá od dvacátých let jedinečné zahradní město. To ale na první pohled příliš neprozrazuje svou inspiraci v díle anglického myslitele Ebenezera Howarda. Britská tradice bydlení v rodinných domech vtiskla výraznou pečeť reformnímu urbánnímu modelu, který měl ideálním způsobem snoubit přednosti života ve městě a na venkově. Tento dominantní rys zahradních měst, který se schematicky opakuje na mnoha kontinentech, byl v Suresnes pragmaticky opuštěn ve prospěch vyšší obytné kapacity nově založeného souboru.

Henri Sellier, místní starosta Suresnes, urbanista, přesvědčený socialista a ve třicátých letech také francouzský ministr zdravotnictví, inicioval založení patnácti zahradních měst na území Velké Paříže, jejichž vznik v roce 1915 zaštítil Veřejný úřad pro levné bydlení v departementu Seiny (l’Office Public d’Habitations à Bon Marché du Departement de la Seine). Nová výstavba tak přispěla k decentralizaci metropole, což byl jeden z ústředních cílů Howardova programu, ačkoli dnes už velkoměsto tyto územní celky zcela pohltilo.

Henri Sellier si realisticky vyhodnotil, že vybudování pravověrného zahradního města anglického typu by znamenalo velký sociální experiment. Proto některé z ambiciózních principů opustil a upřednostnil dostupnost bydlení, kvalitní infrastrukturu a sjednocený charakter zástavby před ekonomickou soběstačností, která se mu jevila jako nedosažitelná. Zároveň se však nepřiklonil k rozšířené variantě utopického modelu, jíž bylo zahradní předměstí. Inspirován německou efektivní pozemkovou politikou jako důležitým předpokladem úspěšného územního plánování přistoupil Sellier k založení specifických „zahradních měst Velké Paříže“.

Snímek Vendula Hnídková

Snímek Vendula Hnídková

Cité-jardin v těchto případech neoznačuje idylickou urbánní formu prostoupenou vegetací ani autonomní hospodářskou jednotku ani sociální inkubátor, který by přispěl k reformě společnosti, nýbrž obytný soubor, jehož velkorysou realizaci zaštítily orgány veřejné správy. Prakticky šlo o masivní výstavbu sociálního bydlení v pařížské aglomeraci, kde však zainteresované úřady nerezignovaly na společenský význam přidružených stavebních typologií. Ty totiž mohou z pouhých budov vytvořit kvalitní městské prostředí.

V případě Suresnes jde o veskrze úspěšný příklad budovaný od počátku dvacátých let. Pro novou čtvrť bylo zvoleno rovinaté území na návrší nad Seinou, nedaleko od památného vrchu Mont-Valerién. Obytná zástavba byla zčásti rozvržena do bloků, zčásti do volných řádek, několikapodlažní domy doplňovaly i rodinné domky pro zámožnější domácnosti. Celou čtvrť prostupuje bohatá zeleň včetně zahrádkářské kolonie v centru obytného bloku. Veřejný prostor ale především definuje pestrá škála staveb s kulturním, vzdělávacím, hygienickým či sakrálním účelem.

Snímek Vendula Hnídková

Snímek Vendula Hnídková

Snímek Vendula Hnídková

Zahradní města Henriho Selliera měla vytvořit životní prostředí bez „sociálních neduhů“, jakými byly alkoholismus, tuberkulóza nebo nezaměstnanost. Vhodná architektura a urbanismus měly napomoci účinně rozvíjet vztahy v modelové komunitě, která by se stala vzorem pro budoucnost. Osvětový rozměr celé čtvrti navíc doplňovaly názvy ulic zasvěcené předním státníkům, a to včetně Place Jean Masaryk.

Snímek Vendula Hnídková

Snímek Vendula Hnídková