Živý atlas světa

Jedním z aspektů globalizace je urychlené šíření znalostí. Snazší kontakty mezi lidmi umožňují lépe sdílet informace – a tedy i zkušenosti a vědomosti. Pesimisté jedním dechem dodají, že také zbytečnosti a dezinformace, ale tento článek se bude raději nést v pozitivním tónu a zhodnotí význam internetu pro práci s mapami.

Mapy se dnes vytvářejí zejména prostřednictvím geografických informačních systémů (GIS), což původně byly robustní aplikace určené pro stolní počítače, na nichž odborníci digitalizovali data a pak s nimi prováděli analytické operace, odvozovali data nová a výsledky znázorňovali formou map. Data se sdílela na fyzických nosičích, nanejvýš na sdílených síťových úložištích, odkud si lidé stahovali vlastní kopie.

Součástí atlasu je aplikace s přehledem aktuálního dění ve světě: intenzita zemětřesení, sucha, stav polárního zalednění či odlesňování. Na každou kartu se dá kliknout a zobrazit si podrobnou mapu a další informace.

Později přišlo připojení na víceuživatelské geodatabáze, které umožňovaly skladovat data na jednom místě. Uměly také řešit situace, které při práci více lidí v jednom úložišti vyvstávají, například když se dva uživatelé rozhodnou zároveň upravit stejná data.

Stále však šlo o přímý přístup k datům, což přináší bezpečnostní rizika. Proto se data začala sdílet prostřednictvím serverů – počítačů, které po síti přijímaly elektronické požadavky, na jejichž základě se podívaly do databáze a vrátily odpověď bezpečnou cestou. A takto, prostřednictvím serverových služeb, funguje GIS na internetu i dnes.

Jako vždy, když je třeba sdílet data s ostatními, potřebují i geografická data definovat standardy, díky nimž se budou moci různé programy vzájemně dorozumět. Vznikla proto iniciativa Open Geospatial Consortium (OGC), která se stará o standardizaci dat pro celý svět; pro nás je také důležitá směrnice Evropské komise se zkratkou INSPIRE, která v prostředí EU definuje příslušný legislativní rámec. I když různí vývojáři softwaru a zařízení pro sběr dat používají vlastní datové formáty, uvedené iniciativy zajišťují, že existuje všeobecně uznávaná forma, do které lze prostorová data převádět, aby byla co nejpřístupnější.

Vyznat se v chaosu

Nalézt tu správnou adresu správné služby by bylo prakticky nemožné bez nějakých seznamů či rozcestníků. Takovým webovým stránkám se říká geoportály a obvykle obsahují odkazy na služby, které daná organizace veřejně publikuje. Existuje tak například Národní geoportál INSPIRE nebo Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Znalý geoinformatik si tak dokáže nalézt data, která jej zajímají, a seskládat si je do svého programu, aby s jejich pomocí mohl vytvářet vlastní mapy nebo odvozovat nová data.

Problém může představovat ono slůvko „znalý“. Znát všechny geoportály a „vědět, kam sáhnout“ je otázka zkušenosti, orientace a dovednosti vyhledávat si informace. Publikovat data na internetu proto bohužel neznamená, že je ostatní dokážou hned najít a využít. K řešení tohoto problému se musíme vrátit kousek do historie. Zakladatel společnosti Esri Jack Dangermond, který vyvíjí systém ArcGIS od osmdesátých let, považuje GIS za nástroj, jak pochopit náš svět. Prostřednictvím GIS mohou lidé propojit mnoho různorodých dat a zkoumat je ve vzájemných souvislostech. Sám začínal v krajinném inženýrství, a proto ví, že při rozhodování v reálném světě je potřeba brát v úvahu mnoho faktorů a zkoumat je v prostorovém kontextu. Jeho cílem je, aby GIS v jeho podání podporoval vzájemnou spolupráci odborníků po celém světě. Proto je například součástí každého serveru ArcGIS malý geoportál, který usnadňuje přístup k publikovaným datům, ale hlavně existuje i rozlehlá webová stránka ArcGIS Online, na níž mohou určitý objem dat publikovat všichni uživatelé systému ArcGIS, nejen ti se servery.

To ovšem vyhledávání relevantních dat opět komplikuje. Na ArcGIS Online sice existují různé nástroje, které by to měly usnadnit, jako je štítkování dat nebo ověření jména účtu (takže je zaručeno, že účet skutečně patří uváděné instituci nebo firmě), nejvíc však pomáhá soubor dat Living Atlas of the World, který je pod dohledem kurátorů a na webu si jej může prohlížet každý.

Mapa, která zachycuje vývoj polárního zalednění od roku 1978.

Živý atlas světa

Living Atlas of the World je sbírka dat, do které může svá data, publikovaná na ArcGIS Online, přihlásit kdokoli. Přijetí dat do atlasu není automatické a kurátoři kontrolují, zda jsou data dostatečně popsána doplňujícími informacemi (například co data ve skutečnosti popisují, jaký je jejich původ, jaké jsou podmínky využití) a zda splňují technické požadavky. Pokud je vše v pořádku, data jsou do atlasu zapsána. Pokud ne, uživatel se dozví, co je potřeba zlepšit či doplnit. Tak je do jisté míry zajištěno, že data v Living atlasu nepocházejí z neověřených zdrojů a uživatelé se v nich dokážou vyznat.

Díky tomu slouží Living atlas jako rozcestník pro mnoho datových sad o naší Zemi i pro data o konkrétních státech. Za Českou republiku na něm nalezneme například data od Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, České geologické služby nebo Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Součástí tohoto katalogu je i mapový klient, proto si data můžeme hned prohlédnout v interaktivní mapě, aniž abychom se museli kamkoliv přihlašovat. Mimo to je k dispozici také několik desítek globálních dat poskytovaných společností Esri, případně Evropskou agenturou pro životní prostředí. Snímky z družice Sentinel-2, data družicových tepelných senzorů MODIS, na kterých byl vidět například loňský požár v Českém Švýcarsku, výškopis a podkladové mapy pro celý svět jsou jen některé z mnoha vrstev, které se v Living atlasu nacházejí a které si mohou uživatelé aplikací ArcGIS načíst do svých map.

Vedle datových sad týkajících se celého světa či Evropy existují i data poskytovaná přímo českými institucemi.

Globální pohled na svět

Datovou sadu, která nás zajímá, si můžeme hned zobrazit v mapě (zde aktuální počasí).

Díky tomu, že se na jednom místě setkávají data různých institucí z celého světa, je tak skutečně možné začít vytvářet globální pohled na Zemi, ať už z demografického, nebo přírodovědeckého hlediska. Podívat se na to můžeme například v aplikaci Indicators of the Planet (obr. 1), která shrnuje některé z významných ukazatelů, jako je zalednění pólů, seismická aktivita, výskyt sucha, kvalita vzduchu, ale i několik společenských témat. Každý ukazatel jde navíc rozkliknout a lze se podívat na podrobnější mapy a odkazy s dalšími informacemi.

V atlasu je možné nalézt ještě několik dalších aplikací, které se týkají například historických družicových snímků, lodní dopravy, dat z družice Landsat či hydrologické bilance. A pokud nenajdeme aplikaci, která pracuje s daty, jež nás zajímají, můžeme si ji sami vytvořit.

Jack Dangermond věří, že se GIS a vizualizace dat v mapách stanou jedním z hlavních komunikačních prostředků při snaze porozumět problémům naší společnosti a vyhodnotit je. Podporuje uživatele, aby využili svoji odbornost, a data, která vytvoří a získají, sdíleli v rámci svých možností s ostatními. Aby se investice, kterou každý do tvorby svého obsahu věnuje, díky spolupráci s ostatními vrátila a znásobila. Vytvoření technologie pro sdílení geografických dat v cloudu a zpřístupnění užitečných sad prostřednictvím Living atlasu je pro něj jeden z kroků, jak přispět k vytvoření celosvětového komunitního geografického informačního systému.