Skleněné žabky skrývají svou krev

Krve by se v ní nedořezal! Tak můžeme nazvat strategii úniku před zraky predátorů, kterou nyní popsali biologové u žáby rosněnky Fleischmannovy (Hyalinobatrachium fleischmanni). Rosněnky, anglicky zvané glass frogs, tedy skleněné žáby, dělají čest svému jménu. Jejich kůže na břiše i svaly jsou průhledné, jejich hřbet světle zelený. Když za dne odpočívají na listech, vyvolávají dojem, že jsou pouhými kapkami rosy na listech, ve kterých by nikdo na první pohled žábu nehledal.

Maskování s využitím průhlednosti není v přírodě vzácné, průhlední obratlovci se však musejí vypořádat s krví, která v nich koluje a činí je matnými. Antarktické ryby ledařky (Channichthyidae) či larvy úhořů si průhlednost zajišťují absencí červeného krevního barviva hemoglobinu, resp. červených krvinek (erytrocytů). Rosněnky zvolily jinou strategii: v době odpočinku, kdy jsou nejzranitelnější, schovají většinu svých erytrocytů do jater. S touto schopností se můžeme setkat i u jiných žab, např. skokana zeleného (Pelophylax kl. esculentus), avšak ve výrazně menší míře – část erytrocytů je zde v chladu skladována v játrech. Zůstává otázkou, jak se rosněnky při odpočinku zvládají vypořádat s tím, že mají až 93 % erytrocytů odklizených do jater. Mimo jiné takové shlukování buněk běžně vede ke vzniku krevních sraženin. Žabí fyziologie je z hlediska základních regulačních mechanismů velmi podobná té savčí a částečně průhledný živočich umožňuje studovat tyto mechanismy přímo v organismu. Rosněnky jsou tak skvělým potenciálním modelem pro studium srážlivosti krve a podobných procesů.

Skupina rosněnek Fleischmannových (Hyalinobatrachium fleischmanni) maskujících se na spodní straně listu. Žáby jsou při odpočinku takřka průhledné a svým zeleným zbarvením splývají s listem. Nápadnější jsou zejména jejich oči a vnitřní orgány. Zde se jeví jako tmavé skvrny uvnitř těla, při pohledu z břišní strany jsou jasně viditelné a obalené lesklou krystalickou vrstvou, fungující jako zrcadlo. Snímek Jesse Delia, Dukova univerzita

Taboada C. et al.: Science, 2022, DOI: 10.1126/science.abl6620