28 mm

Z jantaru známe řadu zástupců pravěkých členovců, ale botanické nálezy jsou velmi vzácné a většinou bývají drobné – do 10 milimetrů. Jsou přitom důležité jak pro studium evoluce a paleogeografie rostlin, tak pro lepší poznání podoby pravěkých ekosystémů a klimatu. Jantar uchovává i jemné detaily, takže je často možné vzorky určit s rodovou či dokonce druhovou přesností.

Květ na obrázku se od ostatních částí rostlin nalezených v jantaru vymyká svou velikostí. S průměrem 28 milimetrů je asi třikrát větší než jiné dosud nalezené květy. V baltské pryskyřici byl objeven a zběžně popsán už roku 1872, ale potom mu dlouho nikdo nevěnoval pozornost. Až nyní se mu dostalo náležitého prozkoumání. Pochází z pozdního eocénu (38 až 34 milionů let). Kromě korunních lístků se dobře zachovaly i tyčinky, z nichž se autorkám nově publikovaného výzkumu podařilo izolovat pylová zrna. Jejich morfologie ukazuje na blízkou příbuznost se stálezeleným asijským keřem rodu Symplocos (samoduť), zatímco dosud byl řazen do čeledi čajovníkovitých (Theaceae). Autorky proto navrhují změnit původní jméno Stewartia kowalewskii na Symplocos kowalewskii.

Snímek Carola Radke, Museum für Naturkunde Berlin

Sadowski E.-M., Hofmann C.-C.: Sci. Rep., 2023, DOI: 10.1038/s41598-022-24549-z