Čápí soudy

1882: Častěji tvrdívá se, že čápi, pokud týče se sňatků, mnohem přísnějších jsou zásad než spisovatelé francouzských komedií. Nejnověji potvrzuje mínění toto dr. Orestein v Athénách následující zprávou: V místě Stylidě překvapuje navštěvovatele úžasné množství čapích hnízd. Jednoho dne pozoroval dr. Orestein nezvyklý ruch v celém okolí, jenž odtud pocházel, že veliké hejno, zobáky stále klapajících čápů křižovalo vzduchem. […] Obyvatelé místa tvrdili, že nejedná se tu o nic jiného, než o potrestání nevěrné čápice, jež opodál ve hnízdě sama opuštěná sedí. Skutečně přiletělo hejno hlučivě zobáky klapajících čápů ke hnízdu čápice a v několika okamžicích letěla tato všecka jsouc pocuchána a krvácejíc k zemi, kdež za několik minut se životem se rozžehnala. […]

Xf- (Vesmír 11, 263, 1882/22)

2022: Popsaná interpretace je od skutečnosti poměrně vzdálená. K formulaci morálních zásad, k jejich uvědomění a k posouzení souladu s takovými zásadami je třeba rozsáhlá mozková kapacita a schopnost abstraktního myšlení, jimiž čápi neoplývají. Podobné náročné mozkové operace bychom těžko hledali i u inteligenčně mnohem vyspělejších ptáků, krkavcovitých nebo papoušků, i když v poslední době se o jisté „morálce“ občas hovoří v souvislosti se všemi druhy ptáků. Většinou ovšem máme na mysli projevy individuálních odlišností v chování, které bychom mohli s trochou nadsázky popsat lidskými vlastnostmi pracovitost, pečlivost, čistotnost nebo vznětlivost, a jejich protiklady. Řada lidí zná z vlastní zkušenosti, že i mezi zvířaty může existovat něco jako přátelství. Většina těchto projevů, snad s výjimkou citové náklonnosti k jiné bytosti u některých druhů, je ovšem neuvědomělá, vysvětlitelná evoluční výhodností takového chování. Typickým příkladem může být stavba ukázkových hnízd během námluv (což u nás provozuje například střízlík). Samičky dávají přednost samcům, jejichž hnízda jsou úhlednější a lépe ukrytá, jejich stavitelé jsou tedy „pečlivější“ a „obezřetnější“.

Nejpravděpodobnější vysvětlení popsaného chování čápů vidím v soubojích o hnízda. Telemetrická sledování ukazují, že čápi nechovají žádnou zvláštní náklonnost k partnerovi. Po vyhnízdění se dospělí ptáci z páru rozcházejí, každý táhne do zimovišť samostatně, sejdou se až následující jaro opět na svém hnízdě. Vazba na hnízdo, kde se podařilo úspěšně vyvést mláďata, je silnější než vazba ke konkrétnímu partnerovi. Proto také pokud jeden z partnerů uhyne v začátku hnízdění, nový čáp se často objeví tak rychle, že si výměny ani nevšimneme a odhalí ji jen kroužkování. Obsazené hnízdo si ale páry usilovně brání před vetřelci, a pokud je útočník neodbytný, dochází k soubojům i s tragickými následky. Dá se předpokládat, že ve větších koloniích v místech bohatých na potravu, ale chudých na vhodná místa pro hnízdo bude soubojů více. Před 140 lety takový souboj vyvolal rozruch v celé kolonii a byl i podkladem pro báchorku o čapí nevěrnici.