Tafoni

Čím jsou pro pískovcové oblasti štíhlé věže skalních měst, pro vápencový kras ponorné říčky s krápníkovými jeskyněmi, tím jsou pro žulové partie ve Středomoří útvary zvané tafoni. Pod tímto poněkud zvláštním a u nás nepříliš známým slovem se skrývají pozoruhodné „kamenné hříčky“ přírody – rozličné skalní dutiny, členité výklenky, okna ap.

Domovinou tafoni – alespoň co se týká původu názvu – jsou ostrovy Korsika a Sardinie, kde se tak říká každé „děravé“ skále. Slovo tafonare v korsickém dialektu znamená proděravět či propíchnout. Už v hloubi 19. století pronikl výraz tafoni (jednotné číslo tafone) i do odborného názvosloví a později se vžil i pro analogické tvary v dalších horninách. Většinou jde o oválné nebo jinak tvarované dutiny, zahloubené do svislých nebo strmě skloněných skalních stěn a větších balvanů. Jejich typickým znakem je, že se pod povrchem dovnitř nápadně zvětšují (rozšiřují i zvyšují) a otvor nahoře i po stranách často přechází do převislého visoru („kšiltu“). Rozměry tafoni jsou rozličné, obvykle od několika decimetrů (shluky menších jamek se označují jako alveoly nebo voštiny) až po několik metrů, kdy už lze hovořit o malých jeskyních.

Nejednoznačný vznik

Tafoni se samozřejmě neomezují jen na žulové partie Středomoří, ale jsou rozšířeny takřka celosvětově. Proto možná překvapí, že podstatu jejich vzniku se dosud nepodařilo jednoznačně vysvětlit, byť se této problematice věnovala už poměrně velká pozornost. Většina geomorfologických studií se ale shoduje pouze v tom, že při tafonizaci, tj. vzniku a vývoji dutinových skalních tvarů, se prolíná řada faktorů od složení a vlastností horniny až po klimatické podmínky a geografické prostředí. Nejvhodnější jsou nepochybně zrnité horniny, ať už vyvřeliny (zejména středně až hrubě zrnitá žula nebo některé sopečné vyvrženiny, jako je málo kompaktní tuf), či úlomkovité usazeniny (především pískovec).

Dokonale vyvinutá tafone v žule na sardinském ostrově Spargi (NP Madallena). V horní části otvoru je patrný tenký proděravělý visor z odolnější povrchové kůry horniny.Snímek Jan Vítek

Balvan s drobnými tafoni, umístěný u vchodu jednoho z hotelů na Sardinii.
Snímek Jan Vítek

Kdysi byly tyto vhloubené tvary (podobně jako voštiny v pískovcových skalních městech) přirovnávány k obdobným útvarům tvořícím se větrnou erozí v pouštním prostředí. Ukázalo se však, že zcela běžné jsou i tam, kam se vítr „nedostane“. Vliv proudícího vzduchu je tedy zřejmě jen podpůrný a uplatňuje se např. při transportu drobných částic a při vysychání nebo naopak zvlhčování skalních stěn. Mnohem významnější role při vzniku tafoni je přisuzována solnému zvětrávání, tedy fyzikálně‑chemickým procesům spojeným s přenosem minerálních látek (formou vodných roztoků) v hornině a jejich krystalizací, což vede k dezintegraci minerálních zrn.