Civilizační dopady sopečného výbuchu na ostrově Théra

Santorini je jeden z nejjižnějších řeckých ostrovů Kykladského souostroví. Benátčané jej ve 13. století nazvali Santa Irena podle sv. Ireny, ale v dřívějších dobách byl ostrov znám jako Théra. Zhruba před 3600 lety, v pozdní době bronzové, zde došlo k jednomu z mohutných sopečných výbuchů, který následkem velké tsunami ovlivnil celé východní Středomoří v oblastí mezi Krétou, Anatolií a levantským pobřežím.

O velikosti této katastrofy se neustále dohadujeme – od původních hypotéz, že se jednalo o událost srovnatelnou se zánikem Atlantidy, která na Krétě zničila minojskou kulturu, se dnes spíš přikláníme k obrazu rychle regenerující společnosti, která byla po erupci zničena tsunami jen ve své přímořské části.

Skutečnou příčinou pádu minojské kultury mohlo být poničené životní prostředí, odlesněné hory a erodovaná půda společně s nájezdy mykénských válečníků, dvorskými intrikami a oslabením ostrovní říše následkem celé série sopečných erupcí. V takto pojatém scénáři by výbuch Théry byl jen jedním, byť závažným článkem řetězu vedoucímu k civilizačnímu kolapsu.

Jádro ostrova je budováno vápenci. Starý systém terasovaných polí se sice dnes rozpadá, ale přesto zadržuje půdu. V místech, kde se pásly kozy, je půda odnesená až na skalní podloží. V mediteránní oblasti je koza krajinotvorný element, který dokázal zničit celé ostrovy.Snímek Václav Cílek

Slovo kaldera znamená ve španělštině kotlík. Pohled z nejvyššího místa asi 230 m nad mořskou hladinou na zatopenou kalderu Théry.Snímek Václav Cílek

Sopečná aktivita Théry

Théra leží v sopečném oblouku mezi Peloponésem, Krétou a Anatolií, který je tvořen pásmem vulkánů. Kromě Théry je nejznámější ostrov Melos, na kterém po dobu nějakých pěti tisíc let ležely největší středomořské dílny na obsidiánové výrobky. Intenzivnější sopečná aktivita zde začíná podsouváním africké desky pod Evropu před nějakými 26 miliony let, tedy ve stejné době, kdy vznikalo České středohoří, ale zesiluje během posledního milionu let. Poslední velké zemětřesení, při kterém musel být ostrov opuštěn, se odehrálo v roce 1956. Dnes bohatí lidé s nízkou historickou pamětí pokrývají ostrov suburbiem malých bílých betonových domečků v pseudoegejském stylu, se kterými si další erupce nejspíš dobře poradí.