Je-li tam život taky?

V Písních kosmických sedí žáby v kaluži, poslouchají žabákův výklad o vesmíru a ptají se ho, hledíce k obloze, „jsou-li tam žáby taky“. Nás lidi zajímá to samé: je vesmír pustý, nebo je živoucí a obydlený? Otázkou další je, zda a jak to vlastně můžeme zjistit?

Od nepaměti si lidstvo klade otázku, zda je ve vesmíru samo. V roce 1961 přišel Frank Drake, budoucí předseda správní rady institutu SETI, se svojí slavnou rovnicí (viz rámeček Drakeova rovnice). Její výsledek udává, kolik by mohlo existovat ve vesmíru civilizací schopných komunikovat. Pesimisté by došli k výsledku jedna, tedy k existenci právě a pouze naší civilizace, optimisté by dosadili jiné hodnoty a dostali libovolně velké číslo. Sami astronomové se ve výsledcích velmi rozcházejí, například Drake vypočítal deset tisíc vyspělých civilizací, Carl Sagan odhadoval deset milionů.

Záleží na tom, jak přesně jsme schopni určit či odhadnout jednotlivé součinitele v Drakeově rovnici.

Minimálně prvních několik členů, jako je podíl hvězd, které mají okolo sebe planety či průměrná hodnota počtu planet v planetárním systému, na nichž panují vhodné podmínky pro život, umíme určit relativně přesně. Tvorba hvězd se odhaduje na jednu až tři hvězdy o průměrné hmotnosti 0,5 Slunce ročně. I tento součinitel je tedy relativně dobře znám a jeho hodnota je podložena mnoha studiemi. Počet hvězd s planetami je další proměnná, kterou nyní relativně dobře známe, ale skoro až do konce 20. století tomu tak nebylo.

Systém TRAPPIST-1 ve srovnání se Sluneční soustavou.Grafika NASA, JPL-Caltech

Objevy prvních exoplanet

Existenci první planety mimo Sluneční soustavu potvrdili v roce 1995 Michel Mayor a Didier Queloz u hvězdy 51 Pegasi pomocí přístroje ELODIE na Hvězdárně v Horním Provensálsku (Observatoire de Haute Provence) ve Francii (viz Vesmír 99, 108, 2020/2). Od té doby počet známých planet relativně rychle narůstal, nejprve díky pozemnímu pozorování a poté vesmírným dalekohledům. Vůbec první byla evropská mise CoRoT, která odstartovala v roce 2006 a svou činnost ukončila o sedm let později. Následoval projekt NASA Kepler, který začal objevovat planety pomocí zrcadla o průměru 1,4 metru a fotometrické kamery (v letech 2009–2018). Dnes máme potvrzeno přes 5000 planet. Z tohoto vzorku už lze předpokládat obecný počet hvězd s planetami – různé studie uvádějí 30 až 50 procent. Je to odhad pro planetární systémy kolem hvězd typu Slunce, tedy s podobnou teplotou a rozměry. Všech planet kolem jakýchkoliv typů hvězd bude pravděpodobně mnohem víc.¹⁾