Aktuální číslo:

2022/6

Téma měsíce:

200 let G. J. Mendela

Emoce, pravopis a rusko

 |  30. 5. 2022
 |  Vesmír 101, 404, 2022/6

Velvyslanec Ukrajiny v ČR Jevhen Perebyjnis napsal v tweetu ze 17. dubna 2022: „Ne, psaní slova rusko s malým písmenem „r“ není chyba. Je to odraz nové geopolitické a morálně-etické reality.“ Změny v psaní slov Rusko a Rusové začaly na sociálních sítích bujet už před tímto prohlášením. Rusko a jeho obyvatelé si prý velké písmeno nezaslouží. Neospravedlnitelné konání ruského prezidenta vyvolalo erupci emocí a ty se nevyhnuly ani jazyku, k jazyku totiž přistupujeme citově. Tady ovšem nejde o použití emocionálně zabarveného výrazu, ale o vyjádření postoje pravopisem, grafickým záznamem jazyka.

Připomeňme si jednu dějinnou paralelu. Obdobná tendence se objevila po druhé světové válce, tehdy ve vztahu k psaní slov Německo a Němec. Drobná polemika se v roce 1945 dostala i na stránky časopisu Naše řeč. Bohuslav Hála napsal: „Za národ ovšem Němce pokládat musíme, zato však k citovému odůvodnění nemáme daleko; náš odpor k nim za to za vše, co jsme za dlouhou dobu jejich okupace vytrpěli, musí se také nějak vybít.“ Formulace, kterou Hála zvolil, je dnes bolestně aktuální. Vybít odpor. Proč to ale děláme i prostřednictvím pravopisu? Pisatelé mají nejspíš vštípeno, že velké písmeno značí úctu. To se traduje u psaní zájmen vy, váš, ty, tvůj, zmíním i bizarnost typu Pan Herec, kterou bych ráda smetla z povrchu pravopisného. Lidé se velkým písmenem pokoušejí vyjadřovat jedinečnost, dávat pojmenováním punc oficiálního názvu, proto tak píšou i obecnosti typu smlouva, čeština nebo svíčková. Stejně to evidentně funguje i obráceně, když chceme úctu odebírat jako v případě Ruska.

Někteří pisatelé jdou ještě dál a psaním ruSSko odkazují k německé SS a psaním ruZZko ke znaku Z spojovanému s ruskou invazí. Jakou má tato grafická pomsta jazykovou relevanci a budoucnost? V komentáři k psaní němec a německo krotí Hála rozjitřené emoce: „Je pravděpodobné, že tak nebudeme psát stále; nynější doba je však málo vhodná k tomu, abychom uvažovali o takových nicotnostech, jako je psaní slova ‚Němec‘ s velkým nebo malým n.“ Kdoví, jak bychom dnes vnímali, kdyby se tato výjimka po válce skutečně prosadila. Nepřičítejme pravopisu moc měnit zlo v dobro a naopak. Grafický záznam jazyka je hlavně prostý orientační systém, nikoli systém hodnotový. Psaním rusko a rusové sice můžeme symbolicky vybíjet svůj odpor, ale paradoxně je tím učiníme výjimečnými. Chceme to? 

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

Hana Dufková

Mgr. Hana Prokšová, Ph.D., (*1986) vystudovala český jazyk a literaturu a estetiku na FF UK. Pracuje v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK, devět let pracovala v oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR, jako externí revizorka spolupracuje s Cermatem. Zabývá se didaktikou jazyka a popularizací vědy, zajímá ji jazyková změna a český znakový jazyk. Aktuálně je na rodičovské dovolené a paběrky sil věnuje tvorbě výukových materiálů, učebnice a popularizačnímu twitterovému účtu @lingvojazyce. Přestala věřit v to, že se jazyk dá a má dát usměrnit. Jednou by ráda vařila pivo a pečovala o seniory.

Doporučujeme

Slavný všude, jen ne u nás

Slavný všude, jen ne u nás

Marek Vácha  |  30. 5. 2022
„Nikdy si nepsal deník a jeho dopisy vrhají na jeho vnitřní život jen málo světla. Jakožto kněz musel být obzvláště obezřelý při vyjádření svých...
Nejstarší Evropanka

Nejstarší Evropanka uzamčenovideo

Ve čtvrtek 14. září 1950 se v lomu pod návrším Zlatý kůň u Berouna chystají k odstřelu vápence. Je určen pro výrobu cementu. Zahřmí výbuch...
Prolévat luteránskou krev

Prolévat luteránskou krev uzamčeno

Petr Vorel  |  30. 5. 2022
Když se řekne „křížová výprava“, vybaví si čtenář nejspíš tažení středověkých rytířů k Božímu hrobu do Palestiny. Anebo zbabělé křižáky, prchající...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné