Krajina břidlice
| 2. 5. 2022Nízký Jeseník patří mezi dlouho opomíjenou oblast České republiky, ačkoli jeho rozloha přesahuje 2800 km2. Těžba břidlice se nenávratně zapsala do charakteru krajiny. Nachází se zde více než 100 opuštěných břidlicových dolů, lomů a zatopených lomových jezírek. Pozůstaly po nich rovněž monumentální břidlicové haldy či hornické domy („Berghausy“).
Od historických dob je jílová břidlice využívaná jako střešní nebo obkladový materiál, protože těžba i následné zpracování jsou poměrně jednoduché. Je však důležité mít specifické znalosti a zkušenosti. Břidlice se ve světě nejčastěji těží povrchovým způsobem, tedy v lomech. Mezi největší světové producenty dnes patří Španělsko a Čína. Na území České republiky se v minulosti těžilo na několika místech. Z historického pohledu je nejvýznamnější oblast Nízkého Jeseníku. V okolí Rabštejna, Manětína a Železného Brodu šlo pouze o lokální těžbu s regionálním významem.
Ještě dnes mají některé historické budovy střechu z břidlic, která je původem z Nízkého Jeseníku, např. Národní divadlo v Praze, katedrála sv. Štěpána ve Vídni nebo budova parlamentu v Budapešti.
Zkamenělé bahno
Co to vlastně břidlice je? Zjednodušeně by se dalo říct, že jde o zkamenělé bahno. Kdybychom se ocitli na území nynějšího Nízkého Jeseníku zhruba tak před 350 miliony let, přesněji v období karbonu, ocitli bychom se na dně moře. To bylo situováno v pánvi a převážnou většinu mořských sedimentů přinášely okolní řeky, které se do moře vlévaly a nesly s sebou jemný materiál jako např. jíly čí písky. Ten se postupně ukládal, těžkl a zpevňoval se svou tíhou. Mohutné vrstvy černošedých jílových usazenin se natolik zpevnily, že vznikla jílová břidlice. Postupem času moře zmizelo a tektonické síly začaly horninové masy vyzdvihovat či vlnit do podob mohutných vrás. Vlivem intenzivního zvětrávání byla krajina vymodelována do podoby, jak ji známe dnes. Pro Nízký Jeseník jsou charakteristické náhorní plošiny v kontrastu s hluboce zaříznutými údolími.