Covid nám odhalil vědu, která se dělá

V souvislosti s pandemií covid-19 se zdá, jako by věda náhle selhala. Do té doby fungovala dobře, říkala nám, jak svět vypadá a funguje, ale teď se pokazila. Mnoho lidí vědě přestává věřit, a přitom se z pohledu vědců a vědkyň vlastně nic nezměnilo. Co se tedy stalo?

Slavný sociolog a filosof vědy Bruno Latour v knize Science in Action z roku 1987  odhaluje dvě tváře vědy: hotovou vědu (ready-made science) a vědu, která se dělá (science-in-the-making). Ta první je věda, kterou najdeme v učebnicích, kterou se učíme ve školách, kterou považujeme za fakt, za svého druhu černou skříňku, již bereme tak, jak je, aniž bychom zkoumali její vnitřnosti. Ta druhá je proměnlivou sítí činností a vztahů mezi lidmi, přístroji, budovami, reagenciemi, modely, penězi, veřejným míněním, politikou a mnoha dalšími vzájemně se ovlivňujícími prvky. Tu první tvář známe všichni, ta druhá se nám zjevuje jen někdy, přestože jednu a druhou nelze od sebe oddělit, neboť jde o dva pohledy na totéž.

Pandemie covidu-19 otočila na jinak víceméně skrytý vědecký provoz pozornost médií, politické reprezentace a velké části nejširší veřejnosti. Všichni chtěli hotovou vědu, chtěli vědět, jak se virus chová, jaká je jeho nebezpečnost, jaké léky jej mohou porazit, jak dobře fungují vakcíny apod., aby podle toho mohli nastavit opatření, léčebné postupy i své vlastní životní plány. Jenže odpovědi na většinu těchto otázek ještě nebyly většinově považovány za „hotové“ a probíhala o nich i v odborné komunitě živá debata, neboť covid-19 byl a stále je nová nemoc. Proto se nám místo hotových „černých skříněk“ ukázala věda jako proces.

Kresba Ivan Steiger

Vědecká práce je složité dění, v němž hrají významnou roli faktory, které si s vědou lidé obvykle nespojují. Vědu dělají reální lidé s různými motivacemi, schopnostmi, příležitostmi a vybavením v reálných komunitách a institucích s různými zájmy, vnitřní organizací, mocenskými strukturami a vazbami na ostatní části vědecké sítě. Celé „dělání“ vědy je prostoupeno nejistotou, předběžností, ostrými diskusemi nad smyslem pozorovaných jevů, vzájemně se vylučujícími interpretacemi dat, ale také ochotou či neochotou přijmout poznatek za „hotový“.