Faulování lingvistikou

„Od čeho je slovo rodič? […] Stejnopohlavní páry sice vychovávají děti, ale nejsou to rodiče.“ Argumenty, jako je ten poslance Marka Bendy z debaty o manželství pro všechny, mohou na první pohled působit smysluplně. Opírají se o lingvistiku, tady o slovotvorbu, resp. o etymologii, disciplínu s propracovanou teorií i metodologií. V čem je problém?

Zaprvé je taková argumentace faulem, protože je selektivní. Má-li být směrodatné sloveso rodit, co si počít s tím, že otcové zpravidla děti nerodí? Je snad rodičem jen matka? Takto zúžit „tradiční“ rodinu nejspíš nechtějí ani její zastánci.

Zadruhé je faulem tvrdit, že význam slova je určen jen kombinací jeho částí nebo jeho původem. Beranice nemusí být z beraní kožešiny, koláč nemusí být kulatý, truhlář nemusí vyrábět jen truhly a stolař jen stoly. Navíc truhla může být i kovová, i když pochází z indoevropského *dreu-, *drū- ‚strom, dřevo‘, a na nohách a podlaze stojí nejen český stůl, ale i německý Stuhl ‚židle‘.

Zatřetí je faulem vůbec ohánět se „původním“ významem. Nic takového totiž neexistuje. Etymologie dohlédne leckdy i do dávné minulosti, ale za ní je vždycky nějaká ještě dávnější. Jaká byla? Nevíme, ale hlavně: pro dnešek je to jedno. Pokud některá lingvistická disciplína umí říct, co uživatelé konkrétním slovem míní a co jím rozumějí, je to synchronní lexikální sémantika. Slovník spisovné češtiny vykládá rodiče jako otce a matku, přičemž matka je v 1. významu – světe zboř se – nikoliv *‚žena porodivší dítě‘, nýbrž ‚žena ve vztahu k svému dítěti‘ s příklady pečlivá, nevlastní matka.

V přirozených jazycích je vztah označujícího a označovaného konvence, která se v komunikaci může vyvíjet. Významy slov se mění, jako se mění společnost. Respektovaný německý slovník Duden definuje slovo Ehe (manželství) od r. 2017 jako ‚zákonně (církevně) uznané soužití dvou osob‘, tedy nikoliv jen muže a ženy. Žádný případ hospitalizace kvůli akutnímu kolapsu mentálního lexikonu u německých mluvčích dosud zaznamenán nebyl. A nehrozí ani uživatelům češtiny.

Ostatně doporučuji nezneužívat vědecké poznatky o původu slov, protože staročeské póvod mělo mj. význam ‚soudní řízení‘ a slovo má kořeny sahající až k indoevropskému *k/leu- ‚slyšet‘. Soudím, že soudnímu řízení a slyšení se každý takový zneuživatel rád vyhne.