Velký příběh jedné malé opice

Obzvlášť v dnešní době, kdy se na nás z médií valí jedna tragická zpráva za druhou, je třeba si připomínat i šťastné příběhy. Jedním takovým je ten z Pontal do Paranapanema v Brazílii, kde se díky spolupráci vědců s místními farmáři podařilo vysázet přes 2,7 milionu stromů, pokrývajících plochu 6000 ha, a zachránit tak kriticky ohroženého lvíčka černého (Leontopithecus chrysopygus). Událost, která ukazuje, jak úspěšná může být dobře promyšlená strategie ochrany přírody.

Vše začalo před více než 30 lety výzkumem jedné z nejohroženějších novosvětských opic, lvíčka černého. Na území regionu Pontal do Paranapanema se rozprostírá brazilský atlantický les, který je domovem nejen lvíčka černého, ale i mnoha dalších biodiverzitně zajímavých druhů, jako jsou pumy, jaguáři, oceloti, pekari nebo ara. Do pozdních čtyřicátých let 20. století byl tento biotop téměř nedotčen. Později ho ale začali ve velkém osidlovat lidé, kteří si z něho pro svoje potřeby postupně ukrajovali, až zničili více než 80 % původního lesa. Pro lvíčka, stejně jako pro jiné endemické druhy, je zásadním problémem úbytek a fragmetace jeho přirozeného biotopu a právě masivní odlesňování dostalo tohoto primáta na seznam kriticky ohrožených druhů.

Zbytky původního lesa byly roztříštěny mezi zemědělské pozemky místních farmářů a jedinou šancí na záchranu lvíčka i dalších zvířat bylo tyto fragmenty znovu propojit. Institut pro ekologický výzkum (IPE) se vydal cestou spolupráce s místními farmáři a navrhl projekt budování sítě lesních koridorů, vystavěný na třech základních pilířích: klima, komunita a biodiverzita. Podle expertky na revitalizaci, profesorky Robin Chazdon, byla spolupráce s místními obyvateli pro úspěch projektu zásadní. Místo toho, aby je nechali se s přírodou přetahovat o zdroje, prostě je vzali na palubu projektu, který funguje ve propěch obou stran. Důležitou součástí plánování obnovy krajiny bylo vzdělávání mládeže i dospělých tak, aby jejich hospodaření bylo efektivní a zároveň co možná nejšetrnější k okolní přírodě. Na základě toho vznikl prosperující obchod s dřevinami, který dává práci mnoha místním a zároveň naplňuje plány o výsadbě nových stromů a revitalizaci krajiny.

Podobné rozsáhlé projekty si žádají především dobrou organizaci. Proto jedním z dalších důležitých kroků bylo vytvořit schéma, podle kterého se bude zalesňovat. To získala IPE na základě dat z radiotelemetrie jaguárů, pum a lvíčků a následně vytvořila mapu zahrnující všechny potřebné informace, jako je výskyt ohrožených druhů zvířat, rozmístění vodních zdrojů, lesů a místních venkovských pozemků a usedlostí. Podle nastaveného schématu se pak zalesnilo 10 % zemědělské plochy v oblastech přilehlých k lesu a řece. V místech, kde nebylo možné vytvořit lesní koridor, se vytvořily tzv. odrazové můstky, kde rostou zemědělské plodiny jako káva, batáty, banány, papája, kukuřice, melouny a fazole, a to bez použití pesticidů a umělých hnojiv.

Díky opětovnému zalesnění se dnes divoké přírodě v regionu Pontal do Paranapanema znovu daří a status lvíčka mohl být změnen z kriticky ohrožený na ohrožený druh.

Chazdon R. L. et al.: Royal Society Open Science, 2020, DOI: 10.1098/rsos.200939