Stuhový blesk

Večer 25. července se nad Brno přihnala silná bouře. Fotograf Pavel Gabzdyl se rozhodl přírodní divadlo zaznamenat. Připravil dvě kamery a začal snímat. U exponovaných záběrů později zalitoval, že nebyl opatrnější a do přístroje při dvacetisekundové expozici strčil. Jeden z blesků byl na snímku čtyřikrát. Brzy zjistil, že nechyboval, ale nevědomky nasnímal vzácný stuhový blesk (na prvním snímku).

Snímek Pavel Gabzdyl

Jakkoli to našemu pomalému zraku nepřipadá, většinu blesků mířících z bouřkového oblaku směrem k zemi netvoří jen jeden výboj. Vodivým kanálem, kterým proud blesku protéká, může v rychlém sledu po sobě projít i několik výbojů, jež od sebe dělí obvykle méně než desetina sekundy. Pokud v oblasti bouře současně vane silný vítr, vodivý kanál unáší s sebou. Na fotografii, snímané kolmo na směr větru, se pak tzv. násobný blesk projevuje jako široká stopa složená z řady velmi podobných lomených čar.

K vysvětlení stuhového efektu dospěli vědci již v letech 1889–1900 při debatě nad jeho první fotografií, při níž (tak jako my dnes) vyloučili, že autor fotografie – anglikánský pastor J. Stewart-Smith z Kansas City – během jejího snímání fotoaparátem pohnul.

Složený snímek několika desítek blesků, zachycených nad Brnem při bouři z 9. července.Snímek Pavel Gabzdyl