21 %

Každá pátá citace vědecké literatury se odkazuje na článek, jehož autorem či spoluautorem je některý z jednoho procenta nejcitovanějších vědců.

Vyplývá to z analýzy sociologů vědy z univerzity v dánském Aarhusu, publikované v PNAS. Autoři se v databázi Web of Science podívali na vzorek čtyř milionů autorů a 26 milionů vědeckých článků, publikovaných v letech 2000 až 2015 ve 118 oborech přírodních, lékařských a zemědělských věd. Zatímco v roce 2000 posbíralo jedno procento nejcitovanějších světových vědců 14 % všech citací, v roce 2015 tento podíl vzrostl na 21 %. Giniho koeficient (míra nerovnosti nabývající hodnot od 0 do 1) vzrostl z 0,65 na 0,70.

Mění se i podíl jednotlivých regionů na špičce světové vědy (alespoň v tomto 21 % ohledu). Mezi jedním procentem nejcitovanějších vědců přibývá odborníků ze západní Evropy, Austrálie a Asie, mírně ubývá vědců působích ve Spojených státech, byť v absolutních číslech stále vedou. Autoři ale upozorňují, že data nezbavili artefaktů – vědců s nepřirozeně vysokým podílem autocitací, podvodných autorství apod. Na množství citací a jejich rozložení mezi vědeckou komunitou má vliv i rostoucí interdisciplinarita výzkumu, nástup velkých projektů se stovkami spoluautorů (zvláště ve fyzice a astronomii) a nárůst článků založených na zpracování velkých objemů dat.

„Nerovnost může podporovat tvůrčí soutěžení, ale může také vést k přílišné koncentraci zdrojů, k poklesu příjmů z investic (intelektuálních i finančních) a k monopolům na trhu myšlenek,“ uvádějí autoři. Na podobný začarovaný kruh loni ve Vesmíru upozorňoval Clément Lafon Placette (Vesmír 99, 240, 2020/4): „Když si zvýšíte h-index, snadněji získáte prostředky na další výzkum. A když získáte více prostředků na výzkum, umožní vám to zvýšit si h-index. Když se vám zvedne h-index, stanete se známějším. Když se stanete známějším, budete snadněji publikovat v lepších časopisech.“

Interpretovat statistická data o rozdělení citací není snadné a autoři zmiňují řadu nejasností. Upozorňují například, že pracují s kumulativním počtem citací, který silně koreluje s věkem. Zdůrazňují potřebu podívat se podrobněji na rozdíly na úrovni jednotlivých věkových kohort. Článek nenabízí žádný jednoznačný závěr, končí otázkou: „Vede rozevírání nůžek k omezování kreativního soutěžení mezi různými myšlenkami, paradigmaty, teoriemi a přístupy? Zužuje se vědeckým oborům prostor pro rozvoj nových výzkumných směrů? A nebo je rostoucí koncentrace symptomem přelidnění na trhu myšlenek a počet vědců by se mohl dramaticky snížit, aniž by to vedlo ke zpomalení vědeckého pokroku?“

Nielsen M. W., Andersen J. P.: PNAS, 2021, DOI: 10.1073/pnas.2012208118