Vesmír a já…

Do Vesmíru jsem poprvé přispěl 29. června 1995 dopisem zaslaným z Papui- Nové Guineje, v němž jsem poněkud pobaveně komentoval nejnovější výdobytek české vědy, totiž kompletní české názvosloví všech druhů ptáků světa, tedy i těch novoguinejských. Dopis byl otištěn jako faksimile, včetně letecké obálky se známkou zobrazující kasuára s ježurou (internet tehdy teprve začínal, na Nové Guineji i u nás). Tehdy byl pobyt Čecha na Papui-Nové Guineji ještě exotikou, pro mne, pro Papuánce, a jak se ukázalo, i pro některé čtenáře, považující dopis za mystifikaci. Od té doby jsme si na globalizaci zvykli a Vesmír po sedm let tiskl mé eseje z cyklu Papuánské (polo)pravdy. Ty nakonec vyšly jako kniha u nakladatelství Dokořán a Oxford University Press. V časných letech své novoguinejské anabáze jsme na naší pralesní stanici sice odebírali spíše New Scientist, nicméně Vesmír stále považuji za tu lepší variantu populárně vědeckého časopisu.

Obálka původního dopisu, Vesmír 74, 484, 1995/9.

29. 6. 1995, Madang

Vážená redakce, se zájmem sledujeme diskusi o českém názvosloví světového ptactva. Zejména moji přátelé z kmene Ohu byli velmi potěšeni zjištěním, že všechny ty desítky druhů vyskytující se na jejich pralesním území si již Moravané stihli česky pojmenovat. Tím méně ale chápou, proč je právě Moravané tak málo navštěvují. Nyní, kdy české názvosloví je již kompletní, je načase zúročit nabyté zkušenosti a pomoci méně vyvinutým zemím. Urgentně bychom např. potřebovali cca 650 jmen pro budníčka menšího – jedno pro jeden každý z jazyků ostrova.

S pozdravem, Vojtěch Novotný