i

Aktuální číslo:

2021/6

Téma měsíce:

Fluor

Kam pohlížejí andělé

 |  1. 2. 2021
 |  Vesmír 100, 128, 2021/2

Fragment barokního anděla, ztracenou část sousoší sv. Václava z Karlova mostu, vylovili potápěči z chladné vody Vltavy před sedmnácti lety. Socha se zřítila do řeky při povodni roku 1784. Dobové grafiky představují jedinou, ale jak se ukázalo, zároveň i dosti zavádějící „dokumentaci“ původní podoby vzácného díla.

Sousoší sv. Václava mezi anděly vzniklo nejpozději v roce 1701, kdy zemřel jeho tvůrce, italský barokní sochař působící v Salzburku a Praze Ottavio Mosto (asi 1659 v Padově – 12. května 1701 v Praze).

Mosto prokazatelně v roce 1695 žádal o povolení odebrat z lomu u Toušeně na Brandýském panství tvrdý a čistý pískovec – pravděpodobně to bylo právě na zmíněné sousoší. Samotné kamenické práce se zřejmě uskutečnily mezi lety 1696 až 1701. Objednavatelem sochy sv. Václava pro Karlův most byl císařský rada a místosudí Království českého Václav Arnošt Markvart z Hrádku. Sochu objednal dle historických pramenů k „rozmnožení cti a slávy boží a ku počestnosti vejšdotknutého sv. patrona českého“ [1]. Pískovcový pomník našel své místo na osmém pilíři Karlova mostu, počítáno od Staroměstské mostecké věže, naproti dnešní bronzové soše sv. Jana Nepomuckého. Stál zde až do 29. února 1784, kdy povodeň smetla pilíř i se sochou. Velká voda poškodila i další části mostu a způsobila značné škody celému Království českému.

Zřícenou sochu svatého Václava se později (zřejmě nedlouho po povodni 1784) podařilo z vody vyzvednout. Poslední část – torzo anděla – byla náhodně nalezena při opravách 8. a 9. pilíře po povodni z roku 2002 [2]. Na své místo už se však nevrátila, nahradila ji pískovcová socha sv. Ludmily učící číst malého Václava z dílny Matyáše Brauna. Svatá Ludmila s malým Václavem byla původně vytvořena někdy po roce 1720 pro rampu Pražského hradu. Dnes však ani tato skulptura na mostě nestojí, vystřídala ji kopie od Jiřího Kačera a Zuzany Kačerové z roku 1999.

Samotné sousoší sv. Václava, po doplnění náhrady za ztraceného anděla, putovalo na Pražský hrad, kde po vystřídání více poloh zakotvilo na nároží Hradčanského náměstí a ulice Ke Hradu. Ale dnes už je tady také nenajdeme, zůstala jen cenná část původního barokního podstavce, na němž stojí jiná socha sv. Václava od Vincence (Čeňka) Vosmíka z roku 1906.

Původní sousoší sv. Václava mezi dvěma anděli nakonec skončilo v Lapidáriu Národního muzea na pražském výstavišti. A sem bylo umístěno také torzo anděla nezvěstné po 220 let a vylovené z Vltavy 30. ledna 2004.

Další ztracené části, zejména podstavce pod anděly a další ozdobné prvky se ani přes mnohé pokusy a hledání dosud nalézt nepodařilo.

Hledání původní podoby

I přes neúplnost původního sousoší jsem se rozhodl jej zkompletovat do jednoho celku pomocí fotografie a chybějící prvky alespoň nepřesně a provizorně doplnit podle podoby zachycené na dobových grafikách. Při hledání v knihovnách jsem narazil na tři grafická díla, která vznikla ještě v době, kdy plastika stála na Kamenném, dnešním Karlově mostě.

Nejznámější grafika (obr. vlevo) byla vydána v roce 1714 v knize Statuae Pontis Pragensis, jejímž rytcem a nakladatelem je (zřejmě) Augustin Petr Neuräutter (ca 1673– 1749). Mědiryty do této knihy vznikly mimo jiné dle Brokofových, Heinschových a Kulíkových kreseb. Máme tedy k dispozici dobová zobrazení od uznávaných mistrů své doby.

Obešel jsem všechna místa, kde se nacházely fragmenty soch, pořídil záběry v rozptýleném světle z co nejpodobnějších úhlů. Výsledek je přes mou veškerou snahu jen skicou možného vzhledu sochy, jedním z možných řešení problému, ale snad poskytuje alespoň trochu bližší představu o původním rozložení a podobě sousoší.

Při srovnávání dochovaných částí celého sousoší jsem byl – jako již mnohokrát – konfrontován s faktem, že i zdánlivě precizní grafiky zachycující předměty, architekturu či krajinu jsou nikoli dokumentačním, ale především výtvarný dílem, které vždy spíš zpodobňuje ideu díla a zachycuje jeho nálady; představuje víc uměleckou interpretaci než skutečnost.

A je tomu tak i v našem případě. Stačí porovnat některé detaily: na všech třech dohledaných grafických zpodobněních se levý anděl dívá na diváka nebo přes své rameno, zatímco původní zachovaný anděl hledí na sv. Václava. Liší se i detail malého andílka na podstavci přímo pod nohama světce. Na jedné grafice zcela chybí, na druhých dvou hledí na sv. Václava, ve skutečnosti, na zachovaném podstavci, však míří pohledem dolů. Další dva andílci zobrazení na grafikách po stranách podstavce nejsou na původním díle přítomni vůbec (i když v tomto případě mohl být podstavec dodatečně upraven po vylovení z řeky, například kvůli velkému poškození). V hledání dalších rozdílů bychom mohli pokračovat.

Používat ikonografii, například grafiky či obrazy, sebelépe technicky zobrazené a zpracované, pro rekonstrukci původního objektu, je tedy velmi ošidné. Takový postup nás může lehko zavést na cestu, kterou se ubíral umělec, jenž dílo tvořil, nikoli k autentické podobě původního díla.

Příběh podoby sousoší svatého Václava mezi anděli tedy názorně připomíná, že za dokumentační zachycení díla je možno považovat až automatický záznam, tedy především fotografie (u soch stojí snad za zmínku ještě starší metoda odlévání kopií, ale tu nelze aplikovat obecně na vše), dnes snad i 3D modelování za pomocí fotografie nebo prostorové skenování, mnohdy i jejich kombinace. Ani pak však nelze mít jistotu, že u díla vzniklého záměrně kvůli zachycení reality nemůže nastat nezáměrná chyba. Pokud například při velkých prostorových snímcích, panoramatech a podobně použijeme automatické skládání, může snadno dojít k chybě ve výsledném modelu či obraze chybou v algoritmu skládání (proto je důležité vždy pečlivě kontrolovat výsledek). Ale i u jednosnímkové dokumentace může špatně zvolený úhel záběru zkreslit či znečitelnit části dokumentovaného objektu. Dokumentace takového objektu tedy vyžaduje systematičnost a mnohdy i kombinaci několika metod – například prostorového skenování, focení z více úhlů, případně i ve více spektrech a tvorbu modelu či výkresu se záznamem rozměru a dalších podrobností.

Jak se podařilo zachytit a zobrazit původní podobu sousoší sv. Václava mezi dvěma anděli, můžete ostatně posoudit – tentokrát nikoli na fotografii, jak avizuje název rubriky, ale na montáži nebo koláži z fotografických a grafických podkladů (obrázek).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění, Historie

O autorovi

Martin Frouz

Martin Frouz (*1970) vystudoval Katedru přesné mechaniky a optiky na FSI, ČVUT a Katedru fotografie na pražské FAMU , kde získal i doktorát. Dokumentaci průzkumu a oprav památek se věnuje již 15 let. Za série fotografií „opravy Husova památníku“ získal Grant Prahy v soutěži Czech Press Photo.
Frouz Martin

Doporučujeme

Havlův Vesmír

Havlův Vesmír

Ivan Boháček  |  31. 5. 2021
Vesmír byl časopis mých prvních námluv s vědou a dodnes se pamatuji, jak jsem jako kluk měl vždy radost z nového čísla…
35 let s HIV

35 let s HIV

Eva Bobůrková  |  31. 5. 2021
Přítomnost nové záhadné choroby oficiálně potvrdily americké úřady, když 5. června 1981 oznámily podezřelý výskyt pneumocystické pneumonie u pěti...
Fluor v organických sloučeninách

Fluor v organických sloučeninách

Jaroslav Kvíčala  |  31. 5. 2021
Z přírody známe jen asi dvacet organických sloučenin obsahujících atomy fluoru. Člověk jich ale syntetizoval mnohem víc a organofluorová chemie...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné