Nesnesitelná samota posledních bahamských brhlíků…

Po každé přírodní katastrofě – hurikánu, záplavách, lesních požárech, tornádu, výbuchu sopky nebo třeba po ropné havárii – vyvstává otázka, jak asi situaci zvládli nejohroženější živočichové, jejichž populace už i tak byla na samé hranici možností. Záplavy a požáry mohou být velmi rozsáhlé (třeba nedávno v Austrálii), ale jinak jsou pohromy spíš lokální: tornádo se pohybuje v úzkém pásu, hurikán kromě ostrovů ohrožuje jen celkem úzký pruh pobřeží, protože nad pevninou zeslábne, a také běžný sopečný výbuch bývá spíš místní. Zbývající populace nejednoho ohroženého živočicha ovšem mnohdy obývá třeba jen jediný les nebo kopec a pak jde o to, kde přesně živly udeří. Pohybliví ptáci se obvykle načas přesunou, pokud mají kam. Problém ovšem nastane, přijde-li pohroma během hnízdění. A vůbec nejhorší je, když se živly opakovaně zakusují do stále stejných míst.

Takto postiženou lokalitu obývá – nebo možná už jen obýval – brhlík Sitta insularis, nejmenší z 29 druhů brhlíků a endemit ostrova Grand Bahama (anglicky se jmenuje Bahama Nuthatch, takže by se nabízel český druhový název „bahamský“, případně „ostrovní“). Je zcela závislý na porostech borovice karibské, bez nichž si nedokáže najít potravu ani dutinu pro hnízdění. Brhlíci byli celkem běžní ještě v šedesátých letech, ale v roce 1994 jejich stavy poklesly nejméně o 90 % a pozorování z roku 2007 zaznamenala již jen 23 ptáků. Po říjnu 2016 panovaly obavy, že se brhlíkům mohl stát osudným hurikán Matthew, avšak po dvou letech se ještě objevil jeden přeživší, možná dokonce dva. V srpnu 2019 dosahovala vichřice během hurikánu Dorian podobné rychlosti, jenže s největší silou udeřila právě na Grand Bahama. Teprve čas ukáže, jestli se historie ještě jednou zopakuje, anebo už brhlíci z ostrova zmizeli nenávratně.