Afričtí bércouni stále neznámí

Dlouholetý terénní výzkum českého týmu a nové poznatky molekulární taxonomie ukazují, jak málo toho ještě víme i o savcích z intenzivně studované skupiny Afrotheria.

V evoluční biologii je dnes dobře potvrzeným faktem, že vnější podobnost nemusí vždy správně ukazovat skutečnou evoluční příbuznost. Například netopýři i ptáci mohou létat, ale příbuzní nejsou a křídla u obou skupin vznikla zcela nezávisle konvergentní evolucí. Dalším příkladem jsou i afričtí bércouni. Svým vzhledem připomínají krysy nebo přerostlé rejsky, a právě proto byli za jejich nejbližší příbuzné dlouhou dobu považováni hmyzožravci, jihoasijské tany, zajícovci či dokonce kopytníci. Před zhruba 20 lety však molekulárněgenetické analýzy ukázaly, že bércouni patří do evolučně staré skupiny Afrotheria, rozšířené převážně na africkém kontinentu. Tento klad sdružuje na první pohled nesourodou skupinu placentálních savců, mezi něž patří třeba sloni, damani, hrabáči, podzemní zlatokrti, madagaskarští bodlíni nebo mořské sirény. Při bližším zkoumání je možné příbuznost bércounů třeba se slony vypozorovat. Pokud pomineme diametrálně odlišnou velikost těla, tak se shodují nápadně protaženým nosem. Odtud pochází i někdy používaný anglický název bércounů elephant shrews čili sloní rejsci.