O teorii strun

Fyzikové se snaží své teorie zobecňovat tak, aby příslušný popis zahrnoval co nejvíce jevů. Vrcholným cílem je vypracovat jedinou univerzální teorii, která by veškeré objekty a jevy popsala a vysvětlila jednotným konzistentním způsobem. Nejpreferovanějším kandidátem na takovou „teorii všeho“ je teorie strun.

V přírodě existují čtyři známé základní typy sil. Tři z nich (elektromagnetická a dvě síly jaderné) jsou uspokojivě popsané v rámci kvantové teorie. Čtvrtou silou je gravitace, mnohem slabší, avšak výrazně se projevující na dlouhých vzdálenostech. Je popsaná obecnou teorií relativity.

Kvantová teorie i obecná relativita jsou experimentálně velmi dobře potvrzené, přičemž na podporu jejich platnosti průběžně přibývají další argumenty, a to nejen „pouhým“ zvyšováním přesnosti měření pozorovaných jevů.

Predikce

Čas od času se podaří experimentálně prokázat i jev, který tyto teorie předpověděly, ale doposud pozorován nebyl. Např. v roce 2012 byl experimentálně potvrzen Higgsův boson (významná elementární částice, předpovězená v roce 1964 [1]), a před čtyřmi lety byly prokázány gravitační vlny [2], jejichž existence ihned vyplynula z rovnic obecné relativity (předpovězeny však byly ještě o 10 let dříve). Ovšem metoda jejich detekce navržená v sedmdesátých letech čekala až do roku 2015, až bude možné experiment uskutečnit s požadovanou přesností.