O vermikompostování čili žížalování

Recyklace odpadu je v dnešní době velké téma. Někteří lidé třídí odpad do barevných kontejnerů, jiní mají před domem speciální popelnici na bioodpad, nebo se dokonce pouští do vermikompostování.

O co se jedná? První komponent tohoto slova pochází z latinského vermis (červ, žížala) a v druhé části poznáváme původně latinské, ale v češtině již zdomácnělé slovo kompost. Vermikompostování je tedy metoda, při níž dochází k rozkladu rostlinného odpadu pomocí žížal (nejčastěji speciálně vyšlechtěných kalifornských žížal).

Abyste mohli začít vermikompostovat, musíte si pořídit nebo vyrobit vermikompostér. Jde zpravidla o plastovou nádobu, která může mít několik pater. Do nádoby se házejí odřezky ovoce a zeleniny, čajové sáčky, skořápky od vajíček a další organické zbytky, které žížaly zpracovávají a rozkládají. Vespod se během několika měsíců vytvoří výsledný vermikompost, jenž je využíván jako hnojivo. Podle vermikompostářů (neboli příznivců vermikompostování) je mnohem kvalitnější a na živiny bohatší než běžný kompost.

Pro tuto metodu kompostování se už objevil domácí ekvivalent žížalování, vermikompostovacím nádobám se někdy říká žížalovník, žížalník, žížaliště, žížalárium či žížalokompostér a příznivec žížalího kompostování může být nazýván žížalář nebo žížalista. Kdo se žížalokompostování už nějakou dobu věnuje, tomu je dobře známý také žížalí čaj – není to nápoj, nýbrž tekutina vznikající při vermikompostování, která může po zředění vodou dobře posloužit jako zálivka pro rostliny.

Zdá se, že vermikompostování (neboli žížalování) přináší samé benefity – bioodpad je namísto vyhazování do popelnice zpracováván tak, že může být znovu využíván jako vysoce kvalitní hnojivo. I když nemáte dům se zahradou, nemusíte se ho vzdávat – malý vermikompostér se dobře vejde i do panelákového bytu, případně ho můžete umístit na balkon. Pokud tedy netrpíte vermifobií (chorobným strachem z červů, žížal a podobné havěti), směle do toho!