Charizma usnadňuje šíření invazních druhů

Charizmatický druh může být třeba nápadná okrasná rostlina, pestrobarevná akvarijní rybka či roztomilý domácí mazlíček. A právě takový bude na nové území nebo do nepůvodního prostředí zavlečen s větší pravděpodobností než druh nenápadný a nevýrazný. Bývá introdukován častěji a ve větším množství, a proto má také větší šanci v novém území zdomácnět. Je-li navíc invazní druh vnímán jako krásný nebo roztomilý, může to výrazně komplikovat zásahy proti němu, neboť jim obvykle chybí podpora veřejnosti. Příkladem může být snaha o eradikaci invazní veverky popelavé (Sciurus carolinensis) a ochranu původní veverky obecné (S. vulgaris) v Itálii. Některé zájmové skupiny, které používaly roztomilé karikatury invazního druhu, proti postupu protestovaly a úplně ho zastavily.

Výzkum invazních druhů není taxonomicky nestranný a jeho priority jsou do velké míry dány ekologickými a ekonomickými dopady dotyčné invaze. Mnohem větší pozornost je věnována invazím obratlovců než bezobratlých a předmětem studia jsou častěji velké a charizmatické druhy.

„Větší zájem o charizmatické druhy, a to nejen ze strany veřejnosti, ale i samotných vědců, může vést ke zkresleným představám o významu jednotlivých invazních druhů. Ochranářská opatření proto mohou být špatně zaměřená,“ říká Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR.

Při plánování a realizaci managementových opatření je proto důležité uvědomit si roli charizmatu. Konflikty, které mohou v případě charizmatických druhů nastat, vycházejí ze zdánlivé neslučitelnosti dvou odlišných etických pohledů na věc – jeden klade důraz na ochranu ekosystémů a původních druhů, druhý se strachuje o osud druhů invazních.

Papoušci mniší (Myiopsitta monachus) byli do Chicaga a dalších měst zavlečeni před necelými padesáti lety. Dnes jsou tu oblíbeným a ikonickým druhem.Snímek Bernard Dupont,CC 2.0 Generic

Jarič I. et al.: Frontiers in Ecology and the Environment, 2020, DOI: 10.1002/fee.2195